Triples (M&M)

ℹ24ℹ

,,Marcusi, ty jdi, prosím, nahoru." Řekla máma.

,,Ne! Chci, aby zůstal." Zdůraznil jsem. Chtěl jsem ho chytit za ruku, ale pak mi došlo, že jsou tu rodiče.

,,Jak chceš.." Povzdechla si. ,,Nusi, toto je pan Ouconell.. Ze sociálky." Řekla zlomeně. Myslím, že měla co dělat, aby se nerozbrečela.

,,Cože?" Nechápal jsem.

,,Pane Gunnarsene. Budu vám muset sdělit něco zepokojujícího. Vaše adopce byla provedena nelegálně, tudíž vás budeme muset odebrat." Sdělil mi s naprosto vážným obličejem.

,,Cože? Ne! Já nikam nejdu!" Odporoval jsem. Frustrovaně jsem si projel vlasy.

,,Uklidněte se. Je to jen dočasné, musíme tuto rodinu prověřit, aby jsme věděli, že je tu dobré prostředí." Vysvětlil mi.

,,Mám se tu dobře, lepší by to nikde nebylo! Takže to není nutné." Usmál jsem se falešně. Spíš to byl takový ten úsměv jakože 'jděte do háje'. Chytil jsem Marcuse za ruku, který měl zděšený výraz, a chtěl jsem s ním jít nahoru. Ale ten Ouconell mě nenechal.

,,Pane Gunnarsene, být vámi tak nedělám problémy, jinak se sem již nevrátíte, takže teď laskavě pojďte semnou." Zamračil se na mě. Musím říct, že celkem naháněl hrůzu.

,,Jdi, Nusi, ať to není horší." Špitl Marcus. Měl utrápený výraz. Hodil jsem na něj pohled alá vážně!?

,,Prosím, pane Gunnarsene, pojďte." Řekl ještě jednou ten chlápek.

,,Můžu se ještě rozloučit?" Podíval jsem se na něj ještě. V očích už jsem měl slzy. Věděl jsem, že se tomu nevyhnu.

,,Máte pět minut." Povolil a já jsem se hned s Macem rozběhl nahoru do jeho pokoje.

Hned jsem ho natlačil na zeď a dravě políbil. Zajel mi rukama do vlasů. Pak jsem se odtáhl a hlavu jsem si odložil na jeho rameno a spustil jsem pláč.

,,Shhh, bude to dobrý, vždyť víš, že jsme dobrá rodina, nic na nás nenajdou a ty budeš hned zpátky." Políbil mě na spánek.

,,Miluju tě," Špitl jsem.

,,Já tebe taky a teď běž." Řekl. Naposledy mě políbil a já se vydal dolů.

,,Kam jdeš?" Zeptala se Emma.

,,Brzy budu zpátky, neboj." Objal jsem jí. Emma neví, že nejsem její pravý bratr, je to tak lepší.

,,Tak se měj." Pousmála se, když se odtáhla, a já si utřel poslední slzy.

,,Zatím, Nusi." Ozvalo se zamnou. Otočil jsem se a tam stál Tinus. To mě překvapilo. Chvíli jsem na něj jen civěl, ale on mě pak obejmul.

,,Mám tě rád, na to nezapomeň. A nikdy jsem ti nechtěl ublížit," Zašeptal a já jsem se pro sebe usmál.

,,Tak jdeme," Řekl ten chlápek a já jsem ho následoval.

Za dnešek už druhá kapitola, ale snažím se to, co nejdřív dokončit
Protože se něco chystá!
😏😏
Lya❤