Triples (M&M)

ℹ22ℹ

Asi po půl hodině jsem přestal. Nemůžu přece pořád brečet.

Je celkem těžká myšlenka toho, že jsem si říkal, že se k Macovi nesmím ani přiblížit, protože jinak mě bude nesnášet. A najednou se dozvím, že mu to nevadí a dokonce ke mně cítí něco víc.

Vstal jsem z postele a rozběhl jsem se nahoru.

,,Kam to běžíš?" Zeptala se máma když jsem kolem ní proletěl jako blesk.

,,Za Marcusem." Odpověděl jsem rychle.

,,Ale ten šel ven!" Křikla na mě a já se zastavil, okamžitě jsem se otočil a zamířil ke dveřím. ,,A co mu chceš?" Vyptávala se pořád máma.

,,Něco jsem si uvědomil." Odbyl jsem jí. Oblékl jsem si mikinu, obul boty a rychle jsem vyběhl ven.

Okamžitě jsem se rozhlédl, jestli ho někde neuvidíme, ale nic. Oběhl jsem dům, abych se mohl podívat na zahradu, ale tam nebyl. Tak sakra, kde je!?

Chvíli jsem zmateně pobíhal po ulici, ale pak mě jedno místo napadlo. Rozběhl jsem se k mostu, který vede přes řeku. Nemyslím si, že chce skočit, ale občas jsme chodili pod něj. Ne jako do řeky, ale na kraji je takové místo, kde se dá jen pozorovat tok. Úžasné místo na přemýšlení.

Když jsem tam došel, opravdu jsem tam našel Marcuse. Seděl a držel se za kolena. Nebrečel, aspoň ne navenek.

,,Marcusi?" Špitl jsem. On sebou trhl a vyskočil na nohy. Upřel na mě svůj pohled.

,,C-co tady děláš?" Zarazil se a trhaně se nadechl.

,,Omlouvám se." Přistoupil jsem k němu blíž.

,,Takže ti to došlo?" Ani se tak neptal, spíš mi to oznamoval. Jeho pohled přeskakoval z mých očí na mě rty.

,,A mrzí mě, že to nebylo dřív." Řekl jsem a rychle jsem spojil naše rty. Marcus mě chytil za tváře a polibek prohloubil.

Bylo to jakoby jsme se dlouho políbit nemohli a teď jsme si to chtěli vynahradit. Za boky jsem si ho přitáhl ještě blíž, ač tu už skoro nešlo.

A v tu chvíli mi to došlo.

Miluju ho.

Sedím ve vlakuuuuu
A strašně se těšííím
😁😘😁
Doufám, že se kapitola líbila!
Lya❤