Triples (M&M)

ℹ3ℹ

,,Magnusi, půjdeš s náma, nebo budeš na hotelu?" Zeptal se táta. Asi se ptáte, kam že bych to měl s nimi jít. Odpověď je na taneční kurz. Ano letěli jsme až do Osla kvůli jednomu tanečnímu kurzu.

,,Asi půjdu, stejně nevím, co bych tam sám dělal." Pokrčil jsem rameny a vydal se za nimi. Tancovat jsem s nima ještě navíc ani nebyl, takže aspoň nová zkušenost.

Nasedl jsem společně s nimi do auta a vydali jsme tam, kde to má být. Neptejte se mě kde. Já jakožto člověk z vesnice se v Oslu opravdu nevyznám.

Když jsme dorazili na místo, vešli jsme do celkem velké budovy. Hned vevnitř na nás čekali tanečníci. Všichni se přivítali s mými bratry a já jsem jako vždy stál opodál.

,,Lidi, tohle je ten náš brácha Magnus." Řekl najednou Tinus a vytrhl mě tím z tranzu. Jo, oni už mě jako znají, ale nikdy nebyl moc čas se s nima seznámit osobně.

,,Ahoj, tak jdeme tančit." Odbyla mě jedna z nich a vydala se do sálu. A všichni s ní. Kromě Tinuse.

,,Nedívej se na mě tak utrápeně, já jsem na to zvyklí." Uchechtl jsem se. Co jiného mám čekat?

,,Mrzí mě to, ale jak myslíš, jdu za nimi, kdyžtak se můžeš přidat." Řekl a odešel. Trochu jsem si povzdechl, sedl jsem si na nějakou pohovku, která tady byla, a vytáhl jsem si mobil.

Jelikož jsem byl unavenej, tak jsem usnul.

☮☮☮

Probudily mě hlasy. Protřel jsem si oči a rozhlédl se. Všichni tanečníci včetně Marcuse a Tinuse kolem mě prošli a vydali se ven. Přičemž jsem zaslechl 'Mám hlad, už se na ten oběť těším!".

To jsem jim vážně tak u prdele, že mě ani na oběd sebou nevezmou? To už je ale celkem smutný.

Zhluboka jsem se nadechl a vstal jsem. Když jsou pryč, tak je sál volný, ne?

Ano, tančím rád, ale je to stejný jako u zpívání. Sám klidně, před někým v žádném případě.

Vešel jsem dovnitř a odložil jsem si věci na židli, která tam byla. Postavil jsem se naproti sobě v zrcadle a pořádně jsem se prohlížel. To jsem vždycky tak strašně hnusný?

Jak by mě takhle mohl někdo vůbec chtít? Bože, jsem marnej..

,,Magnusi?" Ozvalo se zamnou. Hbitě jsem se otočil, jelikož jsem se lekl.

,,M-Macu, ty nejsi s ostatníma?" Podivil jsem se. Zrovna jeho bych tady nečekal.

,,Ne, šli jen ostatní, my s Tinusem jsme zůstali. Ty sis jako myslel, že bysme tě tady nechali a šli bez tebe na jídlo?" Vtipné je, že přesně to jsem si myslel. Sklopil jsem pohled. Možná jsem jen blbej já, že jsem si něco takového myslel..

,,Ty jseš fakt." Uchechtl se a pak bylo chvíli ticho, nakonec promluvil on.

,,Hele, já vím, že jsem poslední dobou asi nebyl úplně nejlepší brácha, a moc mě to mrzí. Neměl jsem právo tě odsuzovat za to, co jsi.." Nadechl se. Opravdu teď chce udělat to, co si myslím, že chce udělat? ,,Omlouvám se." Vydechl a mně spadla brada.

Jestli se od Marcuse nedá něco čekat, tak je to jistě omluva. Myslel jsem si v tu chvíli, že už mě nic nepřekvapí, ale jo. Přistoupil blíž a objal mě.

Chvíli jsem stál trochu zaraženě, ale nakonec jsem ho objal na zpět. Není to tak, že by mě nikdy neobejmul, ale ne od té doby, co ví, že jsem gay.

No... 😐
Tak s touhle kapitolou nejsem vůbec spokojená, ale nevadí.
Snad se aspoň trochu líbí.
Lya❤