I also have feelings..

2.

Otočil jsem se k němu a v ruce jsem silně svíral svůj batoh. Co se mnou bude teď? Kam mě pošle? Tyto a podobné otázky se mi vířily v hlavě, opatrně jsem zvedl svůj pohled k němu a potichu se zeptal.
,, K-kam p-půjdu? "
Jen si naštvaně odfrkl, popadl mě silně za ruku a táhl dolů po schodech, kde mě před sebe hodil jako kus nějakého hadru, i když pravděpodobně jím i jsem ... Když jsem spatřil muže, který měří tak dva metry, jak se ohlíží kolem sebe a vše důkladně zkoumá, přestalo mi být všechno jedno. Mé tělo se začalo třást, obmotal jsem si ocásek kolem těla, sklopil ouška a sklonil pohled v momentě, kdy svůj pohled upřel na mě. Bylo mi nepříjemné, jak mě sledoval, cítil jsem, jak svým pohledem skenuje celé mé tělo.
"Tady ho máte, pokud vím, má to být poslední splátka. "
Řekl otec rozhořčeně po chvíli ticha. "To záleží na mém šéfovi. "
Řekl muž nezaujatě, chytil mě za ruku a začal mě táhnout k autu, které stálo venku. Má vůbec cenu se vzpírat? Dnes to bude druhý nebo třetí den, co jsem řádně nejedl, takže by mi to asi moc nepomohlo.
,, Jak to že záleží na něm?! Dal jsem vám, co jste chtěli!"
Křičel otec, ale muž ho ignoroval, otevřel dveře a hodil moje třesoucí se tělo na zadní sedadla, pak si sám sedl, zamkl auto, nastartoval a mířil bůhví kam. Ještě jednou jsem se otočil za mým domem a nakonec jsem věnoval pohled světu za oknem. Jak je to dlouho, co jsem byl naposledy venku? Kam vlastně jdeme? Co mě tam čeká? Opravdu mě prodal jen tak? Kvůli drogám? Myšlenky na mě dopadaly jako kameny, přitáhl jsem si k sobě nohy a schoval si tvář, kterou zdobily první slzy do rukou. Po asi hodině cesty jsme zastavili před nějakou budovou. Nebyla mi nijak povědomá. Muž vystoupil z auta, popadl mě ze zadních sedadel a začal mě táhnout k budově. Nechtěl jsem tam jít, nelíbila se mi myšlenka, že mě neznámý muž táhne do neznámého prostředí, ještě když si vezmu, že mě vlastně odkoupil! Začal jsem panikařit a snažil jsem se mu vytrhnout, ale jeho sevření bylo silné.
"Pusť!"
Řekl jsem přiškrceným hlasem. Muž jen zavrčel a jedním silným pohybem ruky si mě přitáhl k sobě a přehodil si mě přes rameno. Trochu jsem vypískat a začal ho plácat do zad, i když s tou mou silou.. no nevím. Nikoho a nic jsem neviděl a tak jsem nevěděl, kam jdeme, po chvíli otevřel dveře, vešel dovnitř a shodil mě na postel.
,, Počkáš tady, jinak to s tebou nedopadne dobře. "
Řekl a odešel z pokoje.

Odjel jsem v mém luxusním sporťáku, do domu, kde mě hned přivítaly dvě služebné, a kde jsem si odložil nepotřebné věci, vytočil číslo jedné dámy v mých kontaktech a začal pracovat z domova. Bylo to hrozné vyřizování, pročítání emailů od různých lidí a odepisování na ně. Přišel mi i email o tom, že kokain prošel přes hranice v pohodě a už je prodán. Mohlo by se zdát, že i já  něco beru, ale nikdy jsem neměl ani trávu. I když jsem mozkem všech těchto věcí, nikdy by na mě nikdo nepřišel. Mám pod sebou lidi, kteří mi každý den vše čistí a u mě doma by jste nenašli ani stopy po mém koníčku. Vše se totiž zakrývá za 'úspěšnou' firmou. Po nějaké té další práci jsem obdržel email o převezení nového přírůstku do sektoru tři c. Vzal jsem si věci na ven telefon a vyjel omrknout nabízené zboží. Při budově se mi všichni uklonili a otevřeli mi dveře. Stoupl jsem dovnitř a zeptal se vedoucího, jak to jde a on odvětil, že velmi dobře, protože je velký zájem. Věděl jsem, že je velký zájem, protože si pečlivě vybírám, kdo pro mě bude pracovat a kdo ne. "A co ten nový?"
"Je to mimino, které furt brečí, ale nevypadá špatně."
"Fajn. Kde je?"