I also have feelings..

13.

Usmál jsem se nad jeho červenými tvářičkami "Vždyť v pohodě, jen ti oznamuji, že mi to nejde jen tak." Bez jakéhokoli slova jsem ruce přesunul k jeho kalhotám a začal mu je rozepínat. Nejdřív knoflík a pak zip.

"Takže mi chceš nepřímo říct, že je možnost, že tě něčím mohu donutit?" Zeptal jsem se zvědavě. Když mi začal sundávat kalhoty, zrudl jsem snad až na zadku. "D-děkuji .." Řekl jsem a odvrátil pohled.

 "Ne. To po tobě nemohu chtít." Zamumlal jsem si pro sebe. Kalhoty mu stáhl a hodil je na gauč. "Nemáš zač, Jimine." Chytl jsem ho za bradu a donutil ho se podívat na mě.
  

Byli jsme u sebe tak blízko, cítil jsem jeho teplých dech a díval se mu do očí. Co mám dělat teď? Automaticky jsem si kousl do rtu a díval se do jeho očí. Takto z blízka byly ještě krásnější.  

"Převléknu se do něčeho pohodlnějšího, ano?" Usmál jsem se na něj a zvedl se z postele. Z tašky začal vyndávat různé věci. Bylo to rozdělené mezi mnou a Jiminem vyndal jsem tedy dvoje kraťasy a jedno bílé tričko. "Obleč si alespoň kraťasy. Dal jsem mu je vedleněj a začal se převlékat.

,, Em..já bych i rád, ale no..ono to asi, tak úplně nepůjde." Podíval jsem se na něj a pak na sebe.  "Zůstanu takto, pokud ti to nebude vadit, je to pohodlné a pokud mi bude zima, tak se přilepím k tobě. " Rozkázal jsem a zazubil se na něj.  

 "Žádný velký tulení." Zamumlal jsem, a svlékl si špinavé tričko, kalhoty a oblékl si čisté kraťasy a tričko. "Co budeme dělat?" Zeptal jsem se a skládal si špinavé věci a dal je do poličky, aby nepřekáželi.

Uraženě jsem se rozvalil na postel a následně sykl, protože to bylo silněji, než jsem chtěl. "Netuším..Toto je poprvé, co jsem v nemocnici.." Zamyslel jsem se nad tím a jen ležel. "Nějaké nápady?" Podíval jsem se jeho směrem. Proč vlastně nemá přítelkyni? A co vlastně jeho rodina? Nikoho kromě jeho sestřenice mi nepředstavil. Problesklo mi hlavou.  

 "Mohli by jsme si o něčem povídat." Navrhl jsem a lehl si vedle něj. "V rámci možností zajímalo by tě něco?" Zeptal jsem a jemně ho pohladil po ruce. "Nevadí?"

Když si lehl, trošku jsem se stáhl, aby měl více místa. "Co by mi mělo vadit? " Jemně jsem se na něj usmál, i když v mém nitru se nacházel kousek strachu. "Noo..zajímá..jen mi to přijde moc osobní .. " Řekl jsem a uhnul jsem pohledem.  

 "Ne jen jestli tě to nějak nebolí nebo tak.." Usmál jsem se na něj a na předloktí mu začal kreslit různé obrazce. "Uvidíme, na co se zeptáš a podle toho ti odpovím."

"Ne, je to v pořádku. "Usmál jsem se. "Noo tak... proč nemáš stálou přítelkyni? Hodila by se ti nějaká, protože žiješ sám." Řekl jsem a začal se hrát s lemem mého trička. "Nemyslím to však nijak špatně!" Řekl jsem, aby se nezlobil.  

"Přítelkyni? To je složitá otázka, ale pravděpodobně by to bylo, protože já nemám ani šanci žádnou normální holku potkat a když už jsou tu obavy a většinou jsou ty holky jen na prachy."

"Nemyslím, že v životě jsou peníze všechno .. " Začal jsem přemýšlet. "Je pravda, že si za ně může člověk koupit leccos, ale ne city. Nebo ano? " Zeptal jsem se zmateně a trochu se zavrtěl, protože jsem si nedokázal najít pohodlnou polohu. "Aa..co tvá r-rodina? " Zeptal jsem se potichu.