I also have feelings..

19.

"Takto vypadáš úplně jinak. " Dal jsem hlavu na stranu a sledoval ho. Když vzal všechny ty boty, zatočil se mi svět. "Na co mi je tolik bot? " Vypískl jsem pohotově a šel za ním. "Heej !!! Zem volá Yoongiho !! Doposud jsem neměl boty skoro vůbec! " Zapištěl jsem, no jen tak, aby to slyšel jen on.

"Já tě slyším, baby." Usmál jsem se a ruku mu dal okolo pasu. Vše jsem zaplatil a nechal Nicka, aby vzal tašky. "Oblek necháme až na jindy." Šli jsme pomalu k autu. "Copak by jsi si dal k obědu?" Zeptal jsem se Jimina, měl jsem už celkem hlad.

"Cokoliv, jen ať je to prosím už doma. " Zaprosil jsem a snažil se ho popohnat trochu do auta. No on jako naschvál šel co nejpomaleji. "Udělám cokoli budeš chtít, jen už pojď. " Začal jsem ho táhnout zoufale za ruku. Myslím, že už mám lidské společnosti v takovém množství akorát tak dost.

"Nad slovem cokoliv by se dalo přemýšlet." Začal jsem utíkat k autu. Nick nás rychle doběhl, dal do kufru tašky a sedl si za volant. Já jsem si k sobě přitáhl Jimina a pevně ho objal. "Takže u tebe mám jedno přání, baby?" Ušklíbl jsem se.

Když jsem si zpětně v hlavě přehrál, co jsem mu právě slíbil a že jeho stránka není jen ta cute, zmizel mi úsměv z tváře. Výborně Jiminie, právě sis koupil lístek do pekla. "Protože jsem ti to slíbil, tak asi ano? " Řekl jsem a čekal na jeho verdikt.

"Budu nad tím přemýšlet." Usmál jsem se a když Nick zastavil. Vytáhl jsem peněženku a dal mu pět tisíc. "Mockrát děkujeme. Tady máš, užij si zbytek dne s rodinou." Podal jsem mu peníze. "Pane... Držte se toho chlapce. Má na vás dobrý vliv." Usmál se. "Do toho nemáš, co mluvit." Pronesl jsem chladně a vystoupil z auta.

Když jsme vystoupili, trochu jsem do něj strčil. "Takhle se to nedělá! Nemůžeš něj být hodný a hned vzápětí hnusný! Ten člověk pro tebe pracuje a nasazuje život, aby zachránil tvůj! Trošku úcty Yoongi! " Pokáral jsem ho a strčil mu prstem do hrudi.

"To se mu mám omluvit?" Zeptal jsem se nechápavě a on přikývl jako by to byla samozřejmost. Došel jsem k okénku a zaklepal na něj. On jej pomalu stáhl. "Omlouvám se Nicku.... Nechtěl jsem být hnusný... Jen je to složitý." On se vřele usmál. "Že by se nám pan ledový zamiloval?" Šeptl a já zakroutil hlavou v záporném gestu. "Fajn, jeď domu a dej za mě pusu té malé rebelce." Usmál jsem se a on na mě v divém úžasu koukal. "V-vy si pamatujete mou dceru?" Vykoktal a měl na krajíčku slzy.

Když jsem viděl, jak se mu omluvil, moje srdíčko poskočilo a já jsem byl rád, že mě poslechl. Měl by se ke svým zaměstnancům, pokud jsou takto blízký, chovat pěkně. Byl jsem na něj hrdý. "Výborně! " Řekl jsem s radostí a dal mu malou pusu na tvář, zamával jsem Nickovi, vzal pár tašek a spokojeně se vydal ke dveřím.

"Ano, vím, že jsem ji koupil zmrzlinu, když jsme jednou čekali na schůzku a ona tě potkala. Chlapi nebrečí, tak nebreč." Usmál jsem a rozloučil se s ním. Vzal zbytek tašek do jedné ruky a popohnal Jimina plesknutím po zadku.

"Aahh !! Jaký problém máš stále s mým zadkem?!" Vypískat jsem a zamračil se na něj. "Raději otevři dveře a nech můj zadeček zadečkem dobře?" Řekl jsem a uhnul se trochu na stranu, aby mohl otevřít dveře, ale místo toho se dveře rozletěly a stála v nich postarší paní. Viděl jsem ji poprvé a zůstal jsem na ni překvapeně dívat. Kdo to je? Její tvář byla chladná, ale hned se rozzářila a objala Yoongiho. Nechápal jsem, co se děje.

"Mám s ním velký problém, protože vím, že s ním kroutíš schválně kvůli mě." Usmál jsem se. "Nemohu jednoduše nechat tvůj zadeček..." Mluvil jsem dokud jsem neviděl matku, která mě vřele objala a následně měla zas svůj ledový výraz, který jsem se naučil od ní. "Ehm Ahoj mami... Mami, tohle je Jimin. Jimine, tohle je mamka."