I also have feelings..

8.

Ráno jsem se vzbudil a cítil jsem, jak je mé tělo chladné a trochu se třesu, čili dobrý start pro nemoc. Vylezl jsem zpod postele a trošku jsem se protáhl, čehož jsem hned litoval. Můj bok nepříjemně zapulzoval a moje ruka vystřelila k místu bolesti, povytáhl jsem trošku můj svetřík a zhrozil se. Na mém boku se rozpínala obrovská modřina, která měla snad každý odstín modré a zelené. Jemně jsem se jí dotkl a sykl, nevypadá to vůbec dobře. Pak jsem se podíval na svou ruku, kterou také zdobila jedna modřina, ale byla menší, ale obě bolely jako čert. Vytáhl jsem si věci zpod postele a položil je na ni, pak jsem si opatrně lehl a pokusil se znovu usnout. Měl jsem v plánu dát si vanu, ale v tomto stavu to nepřipadá v úvahu. Možná zítra. To byly poslední myšlenky před tím, než jsem upadl do bezesného spánku.

Ráno se začínám pomalu probouzet, víčka mám hrozně těžká a tak jen tak chvilku ležím, pak mě ale přepadne ohromná bolest hlavy a tak rychle víčka otevřu. V tu chvíli mi došlo, že jsem to hodně přehnal s pitím. Chci si vzít do ruky telefon, ale nikde ho nemohu nahmatal. Tak se trochu porozhlédnu a zhlédnu kalhoty. Doplazím se k nim a nahmatám telefon, vytočím nějakou služebnu a poprosím ji o prášek a vodu. Ona řekne pouhé "Dobře." a típne telefon. Hned na to vejde do mého pokoje, jako kdyby vše měla připravené a jen čekala až ji zavolám. "Dobrý den." Položila mi skleničku na noční stolek a vedle ní dala prášek. Zatáhla žaluzie a přišla ke mě. Začala mi natřásat polštáře a nakonec mi pomohla i do sedu. "Vezměte si prášek a pak jděte ještě spát, pane." Usmála se a odešla.

Vzbudil jsem se hodně krát za ten den a vždy to bylo kvůli bolesti, pokud jsem se špatně otočil. Odpoledne mi začalo do pokoje svítit slunce a to byl důvod, proč jsem se vůbec postavil. Zatáhl jsem velké závěsy a lehl si zpátky do postele, pokusil jsem se znovu usnout, co se mi po chvíli podařilo.

Dnes jsem vůbec nevylezl z postele jen jsem koukal na filmy a nechal se obskakovat. Neřešil jsem ani to,  jak mi někdo stále psal, nebo volal jednoduše jsem si telefon vypnul. Dnes mám den jen pro sebe. Konec dne jsem zakončil hraním video her a nečekaně v půl desáté večer usnul. Jak mě mohl i tento den nic nedělání tak unavit?

Následující den jsem se vzbudil brzy ráno. Nějak jsem se vyhrabal z postele, vešel jsem do koupelny, kde jsem si napustil teplou vodu a dal si tam nějaký sprchový gel, aby to mělo pěknou vůni. Pak jsem se svlékl a prohlédl se v zrcadle. Ta modřina byla stále stejná a stále velmi bolela, ale ta na ruce se trošku zmenšila. Vlezl jsem do vany a nechal se pohltit teplou vodou, jen tak jsem ležel a nic nedělal. Po asi hodině jsem vylezl už ze studené vody, osušil jsem své tělo a znovu si oblékl svůj svetr, vešel jsem do pokoje a zamotal se do deky na posteli. Byla ze mě jen velká hromádka a i přes bolesti jsem zůstal celý zahalen v dece.  

 Ráno jsem se probudil velmi brzo ráno první, co jsem udělal bylo, že jsem si zapnul telefon a uviděl ty zprávy o tom jak se nemohou dostat na pokoj s hybridem, protože se tam zamkl, nechal klíče v zámku, oni teď nemohou odemknout a  nemohou se k němu dostat. Nic z toho jsem pořádně nepochopil, protože on by svoje klíče neměl dostat vůbec do ruky. Vysprchovat jsem se a oblékl si košili sako a černé džíny. Za lem kalhot jsem si dal zbraň a vyrazil  tam. Vedoucí tam seděl na židli a spal. Dal jsem mu facku, aby se probudil a odešel k jeho dveřím. "Hej, jsi tam?"

Zaslechl jsem hlas toho muže. Co udělá, když mu neotevřu? Jak zareaguje, když uvidí, jak vypadám? Mám mu přece vydělávat peníze a to asi nepůjde, když se nedokážu ani řádně vyspat. Jen jsem si sedl na postel a čekal, co bude dál.

"Jsi v pořádku? Dozvěděl jsem se, že se k tobě nemohli lidi dostat, jsi tam? Otevři mi, prosím." Zněl jsem hodně zoufale a nechal jsem to tak i být, protože jsem celkem byl zoufalý.