I also have feelings..

15.

Když se otevřely dveře, bylo mi hrozně, ne jen že jsem se nedočkal uspokojení, ještě nám to pokazil nějaký doktor. Když jsem viděl, jak si Yoongi snaží skrýt rozkrok, posadil jsem ho na postel a sedl jsem si mu do klína s cílem, že mu pomůžu schovat jeho nemalý problém.  

"Co potřebujete?" Zavrčel jsem na doktora, když přišel až k posteli. Rukama jsem se ujistil, že má Jimin nasazené boxerky. "Potřebuji prohlédnout pacienta.." Usmál se slizce. "Už byl prohlédnut." Probodl jsem ho pohledem.

Potřebuje mě prohlédnout v tak pozdní době? A ten úsměv... Tak moc mi připomínal otce. Začal jsem se klepat. "Y-Yoongi.." Zašeptal jsem mu do hrudi a ocasem jsem se přitáhl, co nejvíce to bylo možné. "Je jako otec.." Zašeptal jsem mu do ucha a silně ho objal, i na protest mé ruce a boku .

"Co mu chcete prohlédnout?" Změřil jsem si ho pohledem a začal konejšivě hladit Jimina. "Normální prohlídka. Vy tu zůstanete a tady klučina půjde se mnou." Ušklíbl se a poklepal si na nohu, jako kdyby byl Jimin nějaký pes, co k němu má přiběhnout. "Tak to ani omylem. Když už je to nějaká vážná prohlídka, jdu s vámi." Přimhouřil jsem oči. "Neboj budu chtít, aby tě prohlédl někdo jiný." Zašeptal jsem Jiminovi u ouška.

"Nepůjdu bez mého pána.." Řekl jsem první věc, která mě napadla, vyznělo to přesně tak, jak jsem chtěl, vyznělo to, jako bych mu patřil a to by mi možná mohlo pomoci. Rychle jsem si na něj sedl obkročmo a více se na něj nalepil, aby to bylo jasné. Pak jsem jen čekal, co se bude dít dál.  

 "Dobře." Ušklíbl se ten starý kretén a já jsem se postavil i s Jiminem na sobě. Ten chlápek jen zakroutil hlavou, otočil se, šel a já ho následoval.

Když se se mnou postavil, chtěl jsem sejít dolů a jít po vlastních. "Můžeš mě pustit .. "Zašeptal jsem mu do ucha a pro jistotu jsem se držel, aby se nestala nějaká nehoda.  

"Dobře." Pomalu jsem ho postavil na nohy. "Co ruka a bok, v pohodě?" Zeptal jsem se starostlivě a zkusil jsem si bílé tričko stáhnout trochu dolů, abych zakryl zmenšující se úd.

Pomalu jsem se postavil na nohy a na jeho otázky jen přikývl. Nalepil jsem se k němu a kráčel blízko něho, snažil jsem se zapamatovat si každý malý detail, pro jistotu. "Mám strach..." Zašeptal jsem směrem k Yoongimu a zatáhl jej za tričko.  

 "Neboj, Jiminie." Hladil jsem ho po zádech a následoval doktora. Ten zabočil do jedné z ordinací, kde seděla drobná sestřička, zavřel dveře a já čekal na pokyny.

Když jsme vešli do místnosti, chtěl jsem se stát částí něčeho, jen abych nemusel zažívat toto. Ani jsem si to neuvědomil a začal jsem se tlačit na Yoongiho.  

 "Dobře teď mi řekněte, co chcete dělat." Snažil jsem se Jimina uklidnit hlazením. "Neboj se, jsem tu s tebou." Doktor chvíli nic neříkal. "Potřebuji udělat klasickou prohlídku. Musí si sundat tričko jít se mnou tamhle za plenu. Já mu tam zaměřím tlak, ale tam poprosím, aby šel bez vás zbytečně ho rozptylujete."

Když řekl, že mě rozptyluje, skoro jsem po něm něco hodil. Co když mě tam znásilni? Odmítal jsem se ho pustit přilepil jsem se k němu ještě více.  

 "Chci mluvit s jeho ošetřujícím lékařem." Za žádnou cenu mu ho nedám bez toho, abych u toho byl nebo to dělal někdo jiný. "Sestro, můžete zavolat paní Kim?" Ona jen přikývla a zavolala.

Oddechl jsem si, když přišel s tak úžasným nápadem, trošku jsem se uvolnil. Otočil jsem se však k tomu doktorovi čelem, jakmile se naše pohledy setkaly a on mě doslova svlékal pohledem. Schoval jsem si obličej a stál tam jako solný sloup.