I also have feelings..

17.

Jen jsem přikývl a držel se jeho trička, abych se neztratil. Když dotelefonoval, během chvilky přišli policisté a vzali toho chlapa. Byl jsem rád, když ho odvedli, ale já jsem se schovával za Yoongiho, protože on mě spaloval pohledem.  

Policisté nám poděkovali a my mohli konečně odejít. "Dobře, jedeme pro tvé oblečení ano?" Rozhodl jsem se nakoupit nějaké to oblečení. Venku už čekal šofér a zároveň bodyguard. "Kam to bude pane Min?"

"Pro moje oblečení? " Vždyť to mám ve svém batohu ne? "Ale já mám oblečení! " Řekl jsem a trochu si dupl. "Jen nevím, kde ten batoh je.." Zamyslel jsem se a pomalu jsem nastoupil do auta.  

 "Pojedeme do obchodního centra." Usmál jsem se na něj. "Jiminie, musíš vypadat reprezentativně a opravdu nemáš žádné, normální oblečení." Zamumlal jsem omluvně. "Nechci, aby jsi byl naštvaný.. Ale je to nutnost." Pokud mě s ním někdo bude potkávat na veřejnosti musí vypadat reprezentativně a jelikož s ním mám velké plány nesmí vypadat jako bezdomovec.

"Reprezentativní? Proč? "Zeptal jsem se nechápajíc proč, pak jsem si prohlédl své tělo. Když to řekl takhle, začal jsem se cítit hloupě. Skrčil jsem ramena a začal se dívat dolů.

 "Zkrátka, jestli s tebou mám chodit na procházky, nebo tak, tak nechci, aby jsi na sobě měl něco, čemu se dřív dalo říkat oblečení." Přitáhl si ho k sobě a pohladil po tváři. "Promiň."

"To já se omlouvám .. Nevěděl jsem, že to vnímáš takto.." Řekl jsem smutně. "Nechci ti dělat ostudu.." Začal jsem si třít ruce. "Ale nenecháš mě tam že? " Řekl jsem vystrašeně.  

 "Neděláš mi ostudu, jen... Je to těžké vysvětlování, nechci, aby o tobě média psali špatné věci." Ujistil jsem ho. "Tebe bych tam nechat nemohl." Pohladil jsem ho a v kapse mi zavibroval telefon. Vzal jsem ho do ruky a podíval se na nově příchozí zprávu od Joona.

Jen jsem přikývl a opřel se do jeho dlaně, když mě pohladil. Když si odemkl telefon, všiml jsem si své fotky na jeho tapetě a zčervenal neskutečným způsobem. Zakousl jsem se do rtu a odvrátil pohled, abych se neprozradil. Proč mě má na tapetě ?! A proč zrovna tu fotku?!!! Podíval jsem se na něj zpod řas a sledoval výraz jeho tváře.  

 Akorát když jsem se chtěl Jimina zeptat, jestli se chce setkat s někým jako je on, všiml jsem si toho, co dělá. "Copak se děje, rajčátko?" Ušklíbl jsem se. Nejdřív jsem se musel zeptat na toto.

"N-nic.." Nebyl jsem si úplně jistý, že jsem to já. Mohl to být i někdo jiný no ne? Nedalo mi to a vytrhl jsem mu telefon z ruky. Sedl jsem si k němu zády a rychle ho zapnul. Nevěděl jsem sice jeho heslo, ale obrazovka uzamčení mi úplně stačila. Zčervená jsem ještě více, pokud to tedy vůbec bylo možné. Na jednu stranu mě těšilo, že mě tam má, ale na druhou stranu, proč zrovna tu fotku!?  

"Ehm... Dobře, asi vím, proč se z tebe stalo rajčátko... Máš nějaké otázky?" Nervózně jsem se zasmál a podrbal se na zátylku. On mi vrátil telefon a položil mi otázku

"P-proč ze všech fotek na planetě tam máš zrovna... mě?" Řekl jsem zahanbeně a vypískl jsem, když mě stáhl dolů. Lehl jsem si mu na nohy a odvrátil svůj pohled i s mou červenou tváří.  

"Protože se mi ta fotka náramně povedla... A chtěl jsem se zeptat, jestli by jsi se nechtěl s někým seznámit..." Nadhodil jsem jakoby nic a čekal na jeho reakci.

Byl jsem trochu rád, že změnil téma, ale pak jsem se podíval na své již zmíněné oblečení. "S kým? " Zeptal jsem se opatrně a přemístil svůj pohled na něj.