I also have feelings..

20.

"Jsi si jistý? " Nadzvedl jsem obočí. "Dosud ses pode mnou svíjel, vzdychal a prosil babyboy ~" Věděl jsem, že to pro mě nedopadne dobře a že mi to pěkně spočítá, no užiji si to, dokud můžu. "Pokud chceš, tak můžu." Řekl jsem a rozhlédl se..  

Přišla služebná s talíři a dala nám je na stůl. "Doufám, že vám bude chutnat." Dala nám hůlky a odešla pryč. Vzal jsem si hůlky a začal jíst domácí nudle. Byly vynikající jako vždy a tak jsem spokojeně jedl dál a neodpovídal na jeho narážku.

To mě chce jen tak ignorovat? Pff..že mu není hanba. Sedl jsem si za stůl a začal pomalu jíst. Bylo to úžasné, někdy bych  měl jít pochválit tu paní, která to vaří. Proč ne hned? "Um..kdo vařil to jídlo? Je momentálně někde tady?" Zeptal jsem se zvědavě.  

"Samozřejmě,že tu je." Usmál jsem se. "Ehm zavolejte mi kuchařku." Zavolal jsem na služebnou ještě. "Máš k tomu snad nějaké výtky? Mě to totiž přijde vynikající." Zamumlal jsem s plnými ústy.

Když řekl, aby ji zavolali, rychle jsem se postavil a utíkal do kuchyně, abych ji zbytečně nenaháněl. Když jsem vběhl dovnitř, bylo tam víc dam. Trochu jsem zčervenal. Když jsem se zeptal, kdo vaří, z rohu místnosti se zvedla ruka starší paní. Hned nato jsem ji vychválil, jak jsem mohl, poděkoval jí a chystal se vrátit zpět.  

Vůbec jsem nechápal jeho zbrklé jednání, ale nechal jsem to tak. Nijak jsem to, ale neřešil, protože vím, že by mou kuchařku nevyhodil a i kdyby, tak bych jí přijal zpět, protože je to jídlo jako od maminky.

Vrátil jsem se na místo s jemně červenou tváří a dojedl to jídlo. Venku už bylo chladno a pofoukat větřík, cítil jsem se trochu malátně, tak jsem párkrát zamrkal a potřásl hlavou. Hned na to jsem si párkrát kýchl a do očí se mi nahrnulo pár slzy.  

"Co jsi jí vůbec chtěl?" Zeptal jsem se, když jsem 'dojedl', nebo-li spíše nechal to, co už jsem nechtěl. "Děje se něco?" Vypadal jako kdyby si tam s tou kuchařku dal pár potahů z trávy.

"Tajemství ~" Zazubil jsem se a znovu si kýchl. Co to má pro boha znamenat !? Párkrát jsem si promnul nos a pak to přešlo, snědl jsem malou část z dané porce, ale doufám, že to pochopí. Po chvíli přišla i paní, na kterou předtím Yoongi mrkl a tak jsem se na ni usmál.  

Já mu dám tajemství. Po tom, co jsem si odložil jídlo stranou a on taky uznal, že víc nebude, služebná odnesla oba talíře a odešla pryč. Já jsem vstal a otočil se k němu zády. "Potřebuji si pro něco zajet do firmy, jedeš se mnou, obleč si pěkné oblečení." Zamumlal jsem a vydal se do pokoje, abych se mohl vysprchovat, obléct si oblek a připravit dokumenty.

Postavil jsem se a následně si sedl zpátky. Do boku jsem dostal strašnou křeč, přitáhl jsem si nohy k sobě a z mých oček spadlo pár slz. Nadechl jsem se a následně vydechl a vydal se pomalu nahoru. Proč to tak bolí? Jemně jsem si po něm přecházel. V pokoji jsem si oblékl tričko, džíny a tu růžovou mikinu. Chtěl jsem si umýt obličej studenou vodou, abych se trošku probral. Vtrhl jsem do koupelny, kde právě stál Yoonigi jen s ručníkem kolem pasu. "Oh..já..um ... promiň .." Chtěl jsem se rychle vypařit, ale můj bok zaprotestoval v podobě další křeči a jen se opřel o zeď.  

Stačil jsem se jen vysprchovat a s mokrými vlas a ručníkem okolo pasu, mě vyrušil Jimin. "V pohodě." Odpověděl jsem na jeho omluvu a když se opřel o zeď a já viděl slzy v jeho očích, rychle jsem za ním došel a vyhrnul mu tričko i mikinu. "Vypadá to, že se to celkem pěkně hojí, ale neměl by jsi to tolik namáhat. Takže jestli nechceš nemusíš jet se mnou, ale jestli se mnou pojedeš, nebudeš chodit."