I also have feelings..

18.

Yoongi... Musíš se zklidnit. Uvědom si kdo jsi.. A k sexu v kabince  se nesnížíš. "Musíš se převléknout... M-musím za-zaplatit." Vykoktal jsem ze sebe a vycouval z kabinky. "Čekám u pokladny." Houkl jsem na něj už mimo kabinku.

Když odešel, zůstal jsem zaraženě stát. Má pravdu, co to se mnou je? Zavrtěl jsem hlavou, rychle si oblékl své staré oblečení a vydal se za ním. Dělal jsem, jakoby nic a přišel za ním, nelíbilo se mi, jak na mě lidé zírali, když jsem kolem nich procházel. Nebylo to kvůli oblečení, které jsem pevně svíral v rukou, bylo to kvůli mým ouškům a ocásku. Někteří si začali mezi sebou něco říkat a přitom mě propalovali pohledem. Ouška jsem sklopil, co nejvíce to bylo možné a ocásek schoval pod tričko, přičemž jsem ho obmotal kolem hrudi. Doběhl jsem k Yoongimu a postavil se k němu s pohledem upřeným na moje boty.

Rychle jsem dal prodavači požadovanou částku, tašky jsem dal Nickovi a vzal Jimina za ručku. Když jsme vyšli před obchod, zastavil jsem se. "Takže, Jiminie, chci, aby jsi dal ouška nahoru ocásek hezky ven a koukal na mě s úsměvem. Vím, že jsi trošku jiný a jednoduše se mi to řekne, ale neber v potaz to, jak na tebe ty lidi koukají, jsi krásný."

Když mě vzal za ruku a vyvedl ven, díval jsem do země. Když to řekl, nahrnuly se mi slzy do očí, zvedl jsem ke němu pohled a pak ho silně objal. "D-děkuji .. " Zašeptal jsem mu do hrudi a stiskl ho silněji. "Nikdo mi nikdy nic tak hezkého neřekl.." Řekl jsem a vyjekl.

"Tak neplakej ano?" Utřel jsem mu slzy. "Od teď na mě nesahej a chovej se jako kamarád. Někdo nás tamhle fotí." Cukl jsem hlavou k pánovi s velkým fotoaparátem. "Tak a teď vyrazíme vybrat nějaké pěkné boty." Usmál jsem se a zamířil k jednomu obchodu s obuví.

Když to řekl, jen jsem přikývl a následoval ho. Když oproti nám šel velký houf lidí. Trochu jsem se lekl, ale nepřiblížil jsem se ke němu. Když mi narazila známá vůně do nosu. Byla to ta žena z parku, která má na Yoongiho zálusk. "Em..myslím, že tu máš kamarádku. " Řekl jsem neutrálně a ukázal jsem na houf lidí, odkud se po chvíli vynořila zmíněná osoba.

"Oh Ahoj Yoongie~. Víš jak jsem ti včera volala, nějak to vypadlo a potom už jsem se ti nemohla dovolat." Usmála se široce. "Ahoj." Ona mě vřele objala a já ji objetí nejistě opětoval.

Překroutil jsem očima a díval se všude, jen ne na nich. Když ona začala konverzaci s ním, opřel jsem se o zábradlí, které zde bylo a sledoval vše kolem sebe. Vzpomněl jsem si na ten den v parku a mé smysly automaticky zpozorněli a já jsem dával pozor na všechno kolem, přičemž jsem slyšel to její štěbetání a velmi velmi velmi zažívá konverzaci.

"Copak tady děláte? No já jsem si koupila boty. Chceš vidět moje boty? Jsou fakt pěkný, potřebuji znát tvůj názor." Začala na mě chrlit různé věty. "Nechci vidět tvoje boty. Jsem tady se svým přítelem a tomu momentálně jdu koupit boty." Zavrčel jsem na ní.

Snažil jsem se vnímat všechno kolem a jejich konverzace šla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ona mi nepřišla nijak nebezpečná a tak jsem se stále rozhlížel kolem, jestli náhodou něco neuvidím. No vypadalo to, že ten psychopat by asi mezi lidi nešel. ,, Ale no taak..mohli bychom spolu jít na kávu, zákusek nebo možná nějaký oběd? Znám úžasnou luxusní restauraci. Bude se vám tam líbit. " Když zapištěla, začal jsem ji koutkem oka sledovat, ona ho chytila ​​za paži a měla to namířeno bůhví kam.

Vysmekl jsem se jí. "Okamžitě mě pusť." Procedil jsem mezi zuby.  "Nikam s tebou nepůjdu. Nicku ať neotravuje." Zavolal jsem na bodyguarda. "Jiminie, jdeme do obchodu." Usmál jsem se na něj a vykročil k obchodu.