I also have feelings..

4.

Co to dělá? Řekl, že mě nezbije, tak proč se mě stále dotýká !? Když přešel k mým kalhotám, vypískat jsem a pokusil se odstoupit. Co ode mě chce?!

"Otoč se, potřebuji zkontrolovat, jestli nemáš nějaké odposlouchávací zařízení, zbraně, telefon... Cokoli." Vysvětlil jsem stroze a čekal až se otočí, bych mu mohl zkontrolovat i zadní část kalhot.

Kdo si myslí, že jsem? Jsem rád, že dokážu v rámci možností fungovat jako kdokoli jiný a on si myslí, že bych ho špehoval? Člověk se na něj jen podívá a raději by se propadl do země. Vyzařuje z něj respekt a strach, musí být velmi mocný. Pomalu a nejistě jsem se otočil a čekal, co bude dál. Když na mě znovu položil ruce, trhlo mě a mé tělo se začalo třást o něco víc.
,,C-co se mnou bude? "
Zeptal jsem se opatrně.

Naposledy jsem mu promnul zadek a stoupl si. "Neboj nebude to nic zvláštního. Za chvíli ti vše vysvětlím." Někdo zaťukal na dveře a já otevřel. Dovnitř přišela žena a položila to na stůl. "Dobrou chuť." Řekla potichu. "Přineste čisté oblečení, na tohoto chlapce." Řekl jsem a hned, jak odešla, jsem zavřel dveře. "Pojď si sednout." Dál jsem si svou židli ke stolečku a čekal až on sedne na tu svou.

Cítil jsem se zvláštně, když se dotkl mého zadku, připomělo mi to špatné vzpomínky na otce, když se mě pokusil znásilnit, tehdy mě zbil do bezvědomí. Bude to tu stejné? Nic se nestalo. Někdo zaklepal na dveře. Dovnitř vešla nějaká žena a donesla něco na tácku, něco jí rozkázal a ona odešla. On si přitáhl židli a sedl si na ni. Sedl jsem si na zem, nohy jsem si přitáhl k sobě a byl potichu.
,, M-mám své oblečení.. "
Řekl jsem pochvíli.

Zvedl jsem se, zvedl ho a posadil ho na židli. "Budeš sedět na židli. Nejsi žádné zvíře a to co máš na sobě není oblečení." Odklopil jsem poklop jeho jídla a odhalil zapečené brambory se šlehačkou a kuřecím, přírodním řízkem. Dal před něj porci vedle mu dal nůž s vidličkou. "Zatím co budeš jíst budu ti vysvětlovat, jak to tady chodí."

Když mě zvedl, vypískl jsem.
,, Ale tak nějak jsem zvíře .. "
Zašeptal jsem. Nebo ne? Normální lidé přece nemají ocasy ani uši. Odhalil přede mnou nějaké jídlo, šla z toho úžasná a vůně. Překvapilo mě, když řekl, abych to snědl.
,, To vše mám sníst? "
Vyvalil jsem oči, vždyť tolik jídla nesním. Jsem zvědavý, co mi řekne, na druhou stranu se však bojím.

"Jsi tak na 80% člověk. Takže tě budu považovat za člověka." Řekl jsem a pozoroval jeho reakci na jídlo. "Ano všehno je to normální porce a chci aby jsi normálně jedl, protože budeš mít pravděpodobně hodně vyčerpávající práci." Zamumlal jsem. Zas se ozvalo zaklepání a já otevřel. Do dveří vešla zas ta dívka a položila hromádku na postel. "Kdo vyřizoval mou objednávku?" Zaptal jsem se chladně. "Já, pane." Odvětila rychle. Chytl jsem ji pod krkem. "Bylo k tomu ještě pití! Okamžitě ho přineste a příště ať se to neopakuje." Zařval jsem na ní.