I also have feelings..

27.

"To je v pořádku. Nechtěl jsem vám lhát, omlouvám se Vám." Opřel jsem hlavu do jejího pohlazení. "No momentálně 16." Odpověděl jsem jí na otázku a užíval si její dotyky, byly takové... jiné .. zvláštní. Ale nebylo to nějak špatné.

Babička se zatvářila překvapeně. "To jsi hodně mladičký." Řekla rychle, odběhla k plotně, něco promíchala a začala servírovat. "Jo Yoongi potom se mi podíváš na telefon a na nějaké účty. Moc tomu nerozumím." Řekla provinile. "Samozřejmě."

"Je špatně, že mám jen 16?" Podíval jsem na Yoongiho tázavě. Když začala nandavat, chtěl jsem ji upozornit, že chci málo, ale velmi rychle jsem si to rozmyslel. Je starší, toto je její domov a raději bych měl být ticho.

"Ne není to špatně." Usmál jsem se a dal mu pusinku na rty. Babička už si to k nám mířila společně s jídlem. "Tak máte malinko, tak to snězte." Usmála se a postavila před nás dva přetékající talíře.

Když jsem viděl tu porci, skoro mi vypadly oči. "Takže ty řeči o babičkách jsou skutečné?" Podíval jsem na Yoongiho. Tu jednu porci bychom mohli sníst tak dva a i tak by to bylo asi hodně.

"Ehm mám pocit, že ano." Zasmál jsem se a hrdinně se pustil do té nekonečné porce, ze které jsem nakonec snědl stejně jen polovinu a zbytek nechal a odnesl na linku společně s Jiminovým nedojedeným talířem.

"Bylo to úžasné! No tolik jídla mi dříve vydrželo tak na týden, pokud tedy byla možnost." Rozvalil jsem se na židli a začal si hladit bříško. Vidím to tak, že dnes už se nepostavím.

"Jsi roztomilý." Řekla babička směrem k Jiminovi. "No.. Tak jsem slyšela, že se Sehun znovu zapletl do nějakých drog. Zmetek jeden a já mu věřila, že se postaví na vlastní nohy a bude v pořádku."

Když mě oslovila, zčervenal jsem a sedl si normálně. "Děkuji." Zašeptal jsem a cítil, jak mi hoří tvář. Zbystřil jsem, když začala mluvit o Sehunovi. Yoongi mi o něm nikdy nic neřekl. Možná se ho později zeptám.

"To je fakt. Jak někdo začne brát drogy.. Úplně se změní. Je to hrozná věc." Řekl jsem nevěřícně. "No a ještě aby jsi začal ty a už mě nikdo navštěvovat nebude." Kroutila babička hlavou.

"To se nestane, to vám slibuji. By sem ho přerazil." Usmál jsem se a vyhledal Yoongiho očka. "Budu ti tolerovat leccos, ale braní drog ne!" Zatvářil jsem se vážně a pak se na něj zazubil.

"To jsem ráda, alespoň nebudu mít strach." Usmála se. "A co ten tvůj znám ho?" Usmál jsem se na babičku. "Znáš je to bývalí pilot." "Myslíš Knocka?" Ona jen přikývla a začala rychle měnit téma. "A co ty Yoongi něco nového? Stále máš tu svou firmu?"

Zajímalo by mě, jak se poznali a co bylo jejich spojovacím bodem. No podle její reakce se o tom moc mluvit nechtěla. Co jí asi o té firmě řekl? Co by dělala, kdyby zjistila, co za firmu to je?

"No jasný stále je to stejný. Ukázala bys mi, co ti nejde na tom telefonu a taky ty účty." "Jasně mám to hned vedle." Ona se zvedla a všichni jsme se odebrali do obývacího pokoje.

Když se postavil a šli do obývacího pokoje, následoval jsem je. Sedl jsem si na kraj pohovky, abych nepřekážel a jen je sledoval. Bylo krásné vidět, jak jí pomáhá, mají spolu vztah, jaký jsem ještě u nikoho neviděl, bylo úžasné to sledovat.

"Babi, však si tady měla nastavenou angličtinu." Zamumlal jsem a začal ji to nastavovat. "Já jsem říkala, že jsem tomu nějak nerozuměla." Kroutila nad tím hlavou. "Takhle je to dobrý?" Podal jsem jí telefon a babička hned začala přikyvovat. Chytila mě za ruku a pevně jí stiskla.