Lonely and broken✔️

14

O pět dní později

Madison

Dnes je pondělí a já jdu zase do práce. Vůbec se mi tam nechce. Nechce se mi tam, protože musím zase brzy vstávat. A hlavně tam nechci kvůli Justinovi. Cítím se dost trapně. To co Justin udělal tak jsem se lekla, protože jsem to opravdu nečekala, ale neměla jsem hned utíkat. Justin byl dost opilej takže si určitě druhý den nic nepamatoval a já jsem tam nebyla. Opravdu jsem to nečekala, že by na mě takhle vyjel takže proto jsem utekla.

Dojela jsem výtahem do posledního patra a vydechla. Vystoupila jsem z výtahu a podívala se k pultu, kde seděla zase celá usměvavá Lily. Bylo to tu docela hezky předělané. Byl tu nový nábytek a bylo to tu hezčí. Už předtím to bylo hezké, ale teď je to mnohem víc luxusnější.

,,Ahoj" Vypískla Lily a běžela mě obejmout. ,,Ahoj" usmála jsem se. ,,Strašně dlouho jsme se neviděli. Byla si s panem Bieberem v New Yorku a pak bylo to volno. Docela si mi chyběla" zasmála se. ,,Taky si mi chyběla" usmála jsem se. Lily je strašně hodná holka.

,,Je tu už pan Bieber?" Zeptala jsem se. ,,Ještě ne" usmála se a pak šla zase za pult.

Najednou se otevřel výtah a vyšel odtamtud Justin.

,,Dobré ráno pane Biebere" usmála se Lily a já taky ho potichu pozdravila. ,,Dobrý den" kývl a pak se na mě podíval. ,,Do kanceláře" kývl na mě a pak odešel do své kanceláře.

,,Máš problém?" Zeptala se překvapeně Lily. Nic jsem ji na to neřekla a odešla jsem za ním.

Vešla jsem do kanceláře a on se na mě podíval. Asi takovou minutu jsme na sebe koukali a nic neříkali. Ani nějak nemám v plánu začínat. Zajímalo by mě jestli začne on. Ale jestli bude mlčet ještě dál tak něco říct musím. 

,,Omlouvám se" vydechl a já byla dost překvapená. ,,Nechtěl jsem po tobě vyjet" řekl potichu. ,,Ty si to pamatuješ?" zeptala jsem se překvapeně. ,,Jo. A omlouvám se. Já když se hodně opiju tak pak druhý den si to všechno pamatuji a taky vyvádím samé píčoviny když jsem opilej. A opravdu se moc omlouvám. Nechtěl jsem po tobě vyjet." ,,Já se taky musím omluvit. Překvapilo mě to hodně a opravdu jsem to nečekala, prostě mě to rozhodilo a proto jsem utekla. Asi jsem tam měla zůstat, ale prostě jsem se lekla a utekla jsem" ,,Já to chápu. Chápu že si utekla. Necháme to teda být prosím?" ,,Ano" usmála jsem se a on se taky usmál a objal mě. 

To jsem opravdu nečekala, že by mě obejmul. Ale je to hezký pocit. Umí hezky a pevně objímat. 

,,To co jsem říkal, že jsi nádherná a líbíš se mi tak to byla pravda" šeptl když se ode mě odtáhl a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Usmála jsem se. 

Začali jsme se k sobě přibližovat. Už už jsem ho chtěla políbit, když se najednou s povzdechem odtáhl. ,,Nesmíš se do mě zamilovat Maddie" zašeptal. ,,Cože?" ,,Hrozně moc se mi líbíš opravdu jo, ale já se asi už nedokážu zamilovat. Pořád mám zlomené srdce kvůli Abby a Emmičce. A znova to asi nedokážu. Nesmíš se do mě zamilovat, protože nechci, aby si pak kvůli mě trpěla" řekl. 

,,Já se nezamiluju to se neboj" řekla jsem, ale jistá jsem si tím vůbec nebyla. 

,,Dobře já jenom, kdyby si se do mě zamilovala tak by to bylo blbý. Já bych tě ztratil jako kamarádku. Jsi moje druhá kamarádka v životě. Mám Zoe a pak jsem nikdy další kamarádku nebo kamaráda neměl. A prostě ode mě vztah nemůžeš očekávat" řekl a já přikývla. ,,Já to vím. Já ani teď žádný vztah nehledám a ty jsi kamarád" usmála jsem se. ,,To je dobře" kývl s úsměvem. ,,Půjdeme pak na oběd?" zvedl obočí. ,,Můžeme" usmála jsem se.