Inside You [FF|CZ Short Story]

Soud o život

Snažím se udržet si svoji vážnost.

Jdeme do mohutné vysoké budovy, kam se řine spousta lidí. Nejvíce mezi nimi panuje modré elegantní oblečení, upravené účesy a brýle.

Když vejdeme dovnitř, překvapí mě velikost vstupní haly. Všechno vypadá tak moderně a vyspěle. Tohle jsem ještě ve světě neviděl.

Rychle se k nám blíží muž ve středním věku v převážně šedém oblečení.

,,Zdravím tě, Johanno." podá jí ruku, a pak se otočí na mě.

,,Vítám tě u nás, vojáku. Jak se jmenuješ?" ptá se, zatímco jdeme k nějakým stříbrným dveřím.

,,Jay Bronton, pane." rychle odpovím.

,,Já jsem Marcus, vůdce Odevzdaných, ale to už ti Johanna jistě řekla." jen jsem přikývl.

Je dost komunikativní, asi opravdu patří do vlády.

Vešli jsme do velké místnosti plné židlí. Zdi měli tmavě šedou barvu, a leskly se, čímž místnost působila majestátněji.

,,Předstup." požádal mě muž asijského původu v černém.

Šel jsem tedy k němu.

,,Teď ti aplikujeme sérum pravdy, aby jsi nelhal, a my mohli rozhodnout o tvém osudu."

Poté mu muž vedle něho otevřel stříbrný malý kufr, kde byla malá skleněná nádoba s průhlednou nazelenalou tekutinou a aplikační injekce.

,,Jsi připraven?" zeptá se mě, a v ruce drží připravené sérum. Na to jen odhodlaně přikývnu.

Bodne mi do krku injekci se sérem. Silně to štípne, takže si místo vpichu držím dlaní.

Prohlížím si všechny v místnosti. Jsou v pozoru a hledí na mě. Johanna sedí vedle Marcuse u vyvýšeného šedého stolu. Vypadá to tu jako podobně jako americká soudní síň, až na to, že jsou tu židle sestavené do oblouku podél zdí.

,,Jayi Brontone, jak jste našel tohle místo, a proč jste sem přišel?" monotónní hlas onoho asiata se rozléhal po celé místnosti.

,,Tohle místo jsem našel náhodou, když jsem utíkal před smrtí. Lidé z frakce Mírumilovných mi zde pomohli." odpověděl jsem, a bolest pomalu ustupovala.

,,Proč jste utíkal před smrtí?"

,,Kvůli válce a moru."

,,A vy jste bojoval?"

,,Ano, byl jsem voják Spojeného Království."

Stál jsem na místě v pozoru a hleděl jen před sebe. Jako když jsme se vždy s ostatními seřazovali do řady na dvoře, a přijímali rozkazy od velitele.

,,Jste si vědom, že pokud zde chcete zůstat, musíte se podřadit pravidlům frakce, kterou si vyberete na Obřadu volby? Nebo skončíte jako odpadlík."

,,Ano." jednoduše jsem odpověděl, a byl jsem trochu nervózní.

,,Jayi Brontone, tímto jste byl přijat, a můžete zde zůstat." dokončil, a mě se dost ulevilo. Stres ze mě opadl jako těžké břemeno.

,,Díky za upřímnost." řekne ještě, a ostatní v místnosti po něm větu zopakují.

,,Obřad volby se koná za dva týdny. Do té doby budete žít u jedné z rodin v Odevzdanosti, a budete se učit zdejším zvyklostem." rozhodl Marcus, a Johanna se na mě usmála.

,,Tímto prohlašuji soud za ukončený." prohlásí asiat, a všichni se začnou hrnout ke dveřím, jakoby byli rádi, že už to mají za sebou.

,,Jayi!" ozve se za mnou povědomý hlas. Marcus.

,,Doufám, že tu budeš šťastný. Ostatní věci ti vysvětlím po cestě, a pak tě přiřadím k jedné rodině."

,,Děkuju." odpovím, a nechám mluvit Marcuse.