Inside You [FF|CZ Short Story]

a nech, ať tě to zabije

,,Najdi to, co miluješ a nech, ať tě to zabije." pronesu tak tiše, aby to slyšel jenom on a zavřu oči. Nechám volně prostoupit úsměv.

Ne smířen s okamžitou smrtí.

Místo střely ucítím jen silnou ránu do břicha, a tak se z reflexu snažím Edwardovi vyvléknout, ale je silný. Byla to silnější rána než bych čekal. Ano, byl to Eric. Stále mám oči zavřené a snažím se nepodlehnout bolesti.

Druhá rána, ale tentokrát ta, která mě srazí na kolena.

Mám, nemám?

Otevřu oči a nade mnou stojí Eric, který se už má k odchodu. No dobře.

Stoupne mi adrenalin a začnu se bránit. Vyvleknu se Edwardovi, otočím se a moje koleno tvrdě zasáhne jeho obličej.

Z druhé strany se na mě vrhne Peter s nožem. V téhle situaci jsem ostražitější a sleduji všechny jeho pohyby.

Vymrští nůž proti mé hrudi, ale vyhnu se a zatímco letí dopředu, tak mu rychle seberu nůž z ruky. Musím využít jeho vzteku.

Tentokrát mě zas Edward chytne za nohu a snaží se mě ztrhnout na zem. Podaří se mu to, ale nevzdám se bez boje. Kopnu ho do hlavy a vstanu.

Peter neznámo kam zmizel a Edward se snaží odplazit. Asi jsem ho kopl silněji než jsem chtěl.

S nožem v ruce dojdu do chodby vedoucí zpět na pokoj.

Něco, nebo někdo se dotkne mého ramene. Nepřemýšlím prostě už z reflexu chytím ruku neznámé osoby a přimáčknu onu osobu ke zdi s nožem u jeho krku.

,,Proč?"

Ale karta se obrátí. Jelikož jsem povolil, tak jsem teď u zdi já a nůž spočívá opět na mém krku. Nechám se. Svěsím ruce podél těla. Ať je to jak chce, stejně proti němu nemám dost síly. Asi mi došlo, že mě tu stejně není třeba a jen tu dělám rozruch. Všichni jsou tak falešní. Myslím, že ve srovnání s většinou ostatních mi to myslí docela rychle.

,,Rychlý spád děje, že?" prohodím, ale spíš tak pro sebe a zadívám se do neurčitého místa.

A sakra, zas to na mě padá..

Stále má přísný výraz a pevně mi drží nůž u krku. Asi jsem to měl vzdát už dřív. Měl jsem tam tehdy zemřít. Tam ve válce. Venku.

,,Proč? Proč takový zmatek?" všimnu si, že se mi zachvěje hlas.

,,Mohl bys už držet hubu?!" napomene mě.

,,Mohl bys mě už podříznout?" odpovím mu v klidu otázkou. To ho zarazí.

Uvolní mi nůž z krku, ale pořád ze mě nespustil oči.

Jsou najednou tak klidné. Dvě klidné hladiny moře, kde nikdy nikdo nezná čas příchodu divoké bouře. A to je na tom tak úžasné. Stejně jako na vrcholu Hacockova mrakodrapu. Nikdy nevíš, jestli zatáhneš včas brzdu, tak jako nikdy nevíš, kdy je ti konec.

Mám takovou chuť se zeptat, proč na mě tak blbě čumí, nebo odejít. Beztak to nemá smysl. Mohl bych něco udělat, ale k čemu by to bylo. Nikdy jsem neudělal nic užitečného. Nikdy jsem k ničemu nebyl.

,,Díky, že jsi mě nezabil," prohodím tak nějak bez chutě sarkasticky.

Eric je sadistický hajzl, tak ať je takový dál, ať si žije v klidu svůj život. Nechci nikoho ani nic měnit. Moje vlivy by byly jen na škodu.