Inside You [FF|CZ Short Story]

Třeba ty..

,,Jako první si otestujeme vaší sílu." prohlásí Čtyřka, jako by se nic nestalo.
Dovede nás k velkým boxovacím pytlům a předvádí svou sílu. Jedna rána za druhou a neustálá vytrvalost.

,,Tak a teď vy." pobídne nás Čtyřka s nadějí ve tváři, že snad my něco budeme umět.

Jako první jde Christina. Napřáhne ruku a vymrští ji před sebe. Náhle se ozve bolestné zasyčení. Christina si drží pěst a jde mimo řadu. Pod její ranou se však pytel ani nehnul.

Po ní jde ještě několik holek, mezi nimiž byla i Tris, které na tom byly podobně jako Christina.

Pak nastoupil Peter s povrchním výrazem, jako by říkal ,,Teď vám ukážu, jak se to dělá."

Jeho dvě rány byly lepší než u holek. Pochopitelně. Pytel se trochu pohnul a Peter radostně odkráčel a na řadě jsem byl já.

,,Tak se předveď." prohlásí sarkasticky nadšený Peter.

Teď mohu nahromadit svůj vztek, což mi dodá adrenalin a sílu. Připravím se do začátečního postoje při boji, jak jsem se učil na vojně.

Všimnu si Erica, jak mě zaujatě sleduje a snaží se to nedat na sobě znát. Ale já nejsem slepý.

Pokusím se nahromadit adrenalin do rukou a už tam s neutrálním výrazem buším do těžkého tvrdého materiálu, který se cloumá ze strany na stranu.

,,Docela dobrý." neodpustí si Eric.

Když už cítím větší uvolnění, přestanu a stejně jako ostatní odejdu a jdu ke Christině.

Na několik setin vteřiny se řada pozastaví.

,,No tak, další! Nezdržujte!" okřikne je Eric, jako by někam spěchal.

Jo, v tomhle mám možná před ostatními náskok, ale opravdu jsem nikdy nepodstupoval žádné simulace strachu. Bůhví, co mě v druhé fázi výcviku čeká. Dožiju se pak vůbec dalšího dne? Ano, mám trochu obavy, což je u člověka obvyklé když má podstoupit něco, co sotva zná.

,,No, nic moc. Ještě se máte čemu učit. Teď běžte na snídani a za patnáct minut se opět sejdeme tady v tréninkové hale." rozkáže Čtyřka a já, spolu s ostatními, se hrnu do jídelny.

Společnost Tris a její party není špatná, ale nemám si s nimi moc co říct. Jsem zvyklejší na drsnější kolektiv. Ale přeci si k nim přisednu, aby se neřeklo. Když dám totiž najevo to, že jsem v tomhle kolektivu spíše outsider, budou mě považovat za slabšího, což se tady asi moc nenosí.

Po jídle se opět odebereme do tréninkové místnosti, kde už nás, jak neobvykle, čekají Čtyřka s Ericem.
Divím se, že na Čtyřkovo jméno tu ještě nikdo neměl nějakou primitivní poznámku. 

Před námi se nachází velký stůl, na němž je plno nožů různých velikostí a ostří. Ale jsou to spíše takové ty základní typy.

,,Při pohledu na terče před vámi jste asi pochopili, co vás čeká, takže se do toho dejte!" zavelí Eric jako by to byla samozřejmost.

Každý si vezme jednu hromádku obsahující pět nožů a postaví se před svůj terč.

V armádě jsme věnovali výcvik spíše střelným zbraním a fyzické zdatnosti, ale chvíli jsme cvičili i tuto techniku. Více jsme nestihli, jelikož bylo nutné jít do boje a neotálet.

Nohy rozkromčmo na šířku ramen, zasoustředit se na objekt, do kterého se má nůž trefit a...

O pár milimetrů a trefil bych nákres postavy na terči přímo doprostřed čela.

,,To nebylo špatné." poznamená Čtyřka za mnou.

Nijak nevnímám a snažím se vrhat nože jako doposud první vrh.

,,Dost! Všichni přestaňte!" zastaví nás Ericův rázný hlas.

Je u vystrašeného Ala, který sotva drží nůž. Má s Erica velký respekt. Kdo by taky asi neměl. Tedy až na mě.

,,Stoupni si před terč, a.." pozastaví se a pohledem hledá v davu asi někoho, kdo by vrhal nože?

,,Třeba ty, tobě to přece tak jde," poukáže na mě s úšklebkem.

Pokračování příště...