Inside You [FF|CZ Short Story]

Opravdu ti zatím nemohu věřit

+++

Mohlo uplynou několik hodin a oba jsme byli na šrot. Byli jsme v jídelně a měli židle do nepravidelného kruhu. Byl tam i Peter a ostatní, se kterými byl předtím Eric.

,,Nemůžu uvěřit, vole.. že se s váma bavím." v hlase bylo znát, že jsem opilý.

,,Kdo by se bavil s tebou." prohodil Peter, taky opile. Vypadal ale, že je víc než já.

,,Ty debile!" zasmál jsem se a vstal, že mu jednu natáhnu, ale Eric mě za pas nemotorně stáhl zpátky, takže jsem málem skončil na jeho klíně.

,,Sedni." kývl na židli vedle sebe. Jenže problém byl ten, že tam bylo více židlí.
,,Tak jo." usmál jsem se a sedl si na zem. Nepřestal jsem se usmívat.

,,Víš, Petere.. Neměl bys být takovej. Není to zdravý." promluvila Kate a pohladila ho po ruce. Ta byla ráda, když se udržela na židli.

,,hmmmmmm..." zatvářil jsem se šibalsky na ně oba.

,,Závidíš? Taky by sis mohl někoho najít." opáčil Peter. Ten to střídá..

A teď nastal ten moment, kdy jsem byl v háji. Nevěděl jsem, co říct, jak reagovat.

,,E-a-aejá- to, no.." netušil jsem, jak se z toho vyvlíknout a mával jsem kolem sebe nemotorně rukama. Kor, když jsem byl dost opilý. Cítil jsem, že rudnu v obličeji.

,,Alee," ozval se Drew. ,,Kdo je ta nešťastná?" pokračoval.

To nebylo hezký.

Nehodlal jsem mu říct pravdu, musím to udržet zatím jen mezi mnou a mým Ericem. Na to bude jiná příležitost, ale zrovna tahle se nehodí. Obzvláště když vím, jací oni jsou.

,,A co tě to zajímá?" odbil jsem ho a s upřeným pohledem do jeho očí jsem se usmál.

,,Asi už bychom měli jít. Uklidí se to zejtra." pronese unaveně Eric. Naprosto jsem souhlasil.

Všichni se rozešli svým směrem. Peter s Kate, Drew s nějakou další holkou, ostatní taky a já s Ericem. Cestou jsme se vzájemně podpírali, abychom udrželi aspoň trochu rovnováhu a smáli se. I když na to má možná vliv můj aktuální stav, tak mi přijde, že mám pro koho dýchat.

,,Uuuu." vydechnu když procházíme přes Jámu a uvidím Čtyřku s Tris, jak se líbají.

Oba si nás všimnou, pak na nás překvapeně zírají a my na ně. Pak mi dojde, že to možná bude proto, že jsme u sebe s Ericem tak neobvykle blízko. Takhle nás ještě nikdy neviděli.
Z vlastní blbosti Erica pustím. Ten vypadá, že každou chvíli spadne, takže jsem ho zas chytil kolem ramen a jednu ruku mu dal na hrudník.

,,V pořádku?" stará se Čtyřka, držící Tris za boky.

,,Myslím, že bude lepší, když o sobě všichni pět udržíme tajemství." navrhnu nesmyslnou větou následující plán.

,,Nechceš s ním pomoct?" zadívá se na Erica, a mě dojde, co jsem to plácnul za blbost. Snaží se pro jistotu radši změnit téma.

,,Ne, pohoda, pane." okamžitě zareaguju. Oba si nás přeměří pohledem a zakroutí hlavou. ,,Nikomu nic." upozorním ho ještě než se s Ericem odpotácíme pryč.

Dojdeme do jeho bytu, do kterého si kupodivu i v tomhle stavu pamatuju cestu.

Sundá si bundu i s trikem a padne do postele. Opilý, unavený, polonahý a stále tak krásný.

Přemýšlím, jestli zůstat s ním, nebo jít radši do pokoje, kde je většina ostatních také nejspíš pod vlivem.

Asi si dám studenou sprchu, abych se trochu probral a půjdu spát. Ne že bych byl unavený, ale musím to zaspat, abych nespáchal nějaké další blbosti. Už tak jsem nás málem prozradil.

Odejdu ke dveřím, ale když už mám ruku na klice, ucítím jeho ruce na bocích. Ze zadu se ke mě tiskne a dýcha mi na krk, přičemž mnou projede vlna tepla a na zádech mi naskočí husí kůže.

,,Zůstaň." žadoní tiše a políbí mě na krk.

Cítím každý jeho dotek, biť jen nepatrný.

Sundám ruku z kovové kliky a otočím se k němu. Pohledem přejíždím po jeho hrudi, krku a rtech.

,,Miluju tě, víš to?" pronese polohlasem.

,,To říkáš jen proto, že jsi opilej. Není totiž fyzicky možný, aby mě někdo miloval." posmutním, ale přesto se usměju a vzpomenu si na všechny ty nehezké chvíle s lidmi, kteří se mi snažili klamat. Nevím, jestli u něho můžu mít tu jistotu.

Asi ze mě pomalu vyprchává alkohol, ale pořád nevyprchal, takže mohu říci, že mi to i teď docela myslí. No, ale netěším se na tu kocovinu.

Stále se usmívám, ale po tváři se mi zkutálí slza. Okamžitě se mu vyvlíknu. Stydím se za to. Zakryju se obličej, i když vím, že je to k ničemu.

,,Hlavně se neptej." řeknu ještě než stihne vyzvídat. Určitě jsem pro něj jen slabý, ubohý a ubrečený blbeček. Beztak je to asi takový ten vztah na krátkou chvíli. Nejsem si v ničem jistý. Možná to je tím, že jsem tu tak krátkou chvíli a nemám toho moc ověřeného. Ale je to až podezřele krásný.

Když chci zas urychleně opustit místnost, přitáhne si mě k sobě. Pevně mě drží v objetí. Hlavu mám položenou na jeho rameni. Rukou přejíždím po jeho zádech.