Inside You [FF|CZ Short Story]

Válečné hry

V pokoji jsem jeden z prvních. Dozvěděl jsem se, že jsem bodově na prvním místě, takže mi nehrozí vyhazov. Teda aspoň zatím. Peter z toho samozřejmě není nadšený.

Chci zaspat ten dnešek. Ale jsem rád, že jsem i po tak dlouhé době dokázal něco takového.

S úsměvem z šílenosti a zároveň radosti zavřu oči a čekám na další den, kdy se uskuteční válečné hry. Nevím, co nás čeká, ale zní to zábavně.

Ano, kdyby jste se ptali jestli jsme se tu stihli zaučit se střelnými zbraněmi, tak ano i to jsme dokázali.

Ericu..

***

Je odpoledne a já jsem stále jako by mě někdo vzal lopatou po hlavě.

Sedím v klidu na okraji propasti v Jámě. Čekám snad, že se bude něco dít? Ale neděje se nic moc. Jen tu ostatní mají návštěvy svých rodičů a příbuzných.

Tris tu má matku, Christina matku se sestrou a kluci určitě taky někoho. Já jsem jako obvykle sám, ale nevadí mi to. Jsem zvyklý.

Do očí se mi nahrnou slzy a já se je snažím potlačit zpátky.

No dobře, chybí mi moje rodina. Ale nesmím na ně myslet. Musím být v tomhle prostě rebel.

,,Taky sám?" zaslechnu za sebou někoho.

Otočím se, ale toho člověka neznám. Je v podobném věku jako já, ale nijak nevěnuji pozornost tomu jak vypadá. Asi někdo od odkojenců.

,,Jak se jmenuješ, kámo?" snaží se mě rozmluvit.

,,Jate." odpovím klidně.

,,Jakto, že tu nikoho nemáš? Vždyť jsi tu narozený." nadhodím.

,,Z matky je odpadlík a táta už umřel. Stejně by ani jeden z nich nebyl pravý rodič, kdyby tu byli."

,,Aha." zareaguju neutrálně.

Dlouhou chvíli tam sedíme a nic neříkáme. Občas je to to nejlepší. Podle mě je jedna z nejlepších zbraní mlčení.

,,Jdeme!" zvolá už známější hlas. Uriah, se kterým jen občas prohodím pár slov.

Christina s Willem už mají na sobě vesty a jdou se podívat za Tris. Taky si jdu pro vestu a bledý tmavovlasý kluk s dlouhou patkou na pravou stranu a piercingem ve rtu jde se mnou.

,,Jen tak propo. Ani jsem se tě nezeptal na jméno." nadhodím.

,,Mark." usměje se a běžíme dál k vlaku, kde už se všichni seskupují a po chvíli přiběhne i Christina s Willem.

,,Nastupujem!" zavelí někdo hlasitě a všichni se začnou hrnout do vlaku.

S Markem si stoupneme úplně dozadu ke stěně a vyčkáváme, co se bude dít.

Když se vlak rozjíždí, Čtyřka ještě kontroluje, jestli na někoho nezapomněli.

Samozřejmě, odvážná Tris si nastoupila taky i když ji Eric vyhodil.

S Tris a spol si už nemám nijak moc co říct, a to se známe teprve pár týdnů. Dá se s nimi bavit, ale nějak už dochází témata a slova. Není to zkrátka ono.

***

Poté, co nám vysvětlili pravidla a Tris byla asi jen podmínečně přijatá zpět, si nás začali rozdělovat do týmů.

,,Beru Škroba." začne Čtyřka.

,,To abys měl na koho svést prohru, že?" vysměje se mu Eric.

,,Jate." přivolá si mě pak k sobě.

Jdu k Ericovi docela rád, se Čtyřkou, Tris a spol bych se myslím nudil když tam nemám ani co říct.

Když už jsou týmy kompletní, vyskáčeme z vagónu a jsme nejspíš na místě.

Jdeme kolem bažin a vyschlé řeky. Po chvíli se před námi tyčí staré ruské kolo a je taky vidět Hlava, budova, v níž bylo rozhodnuto o mém osudu. Tak si to nesmím podělat.

Každý tým si teď jde svou cestou. My míříme k vyhlídkové věži nedaleko od nás.

,,Tak co navrhujete?" zeptá se Eric.

,,Půjdeme po nich!" prohlásí Molly.

,,Chce to plán." začne zas někdo. Edward.

Zatímco se oni dohadují mezi sebou, já přemýšlím, co by se tu dalo využít.

,,A co vylézt na tu věž, díky které se dosti pravděpodobně dovíme, kde se nacházejí. Jelikož jsou vlajky fosforeskující, nemuselo by to být tak složité, pokud už nevymysleli dobré místo na schovku." navrhnu.

,,Nezní to špatně, tak do toho." pobídne mě Eric.

,,Pokud vím, tak Tris není žádná guma, takže nejspíš vymyslela něco podobného. Měli bychom tu vlajku třeba zahrabat, nebo schovat za zdmi té věže." navrhuji, zatímco ostatní jen tupě zírají.

,,Až nás napadnou, měli bychom být rozdělení aspoň po párech, aby všude byly zálohy a rozprostřít se po různých místech. Chce to rychle zasáhnout, ale všeho s mírou." kouknu se hlavně na Erica.

,,Tobě to teda pálí." další sarkastická poznámka od Petera.

Pokračování příště...