Inside You [FF|CZ Short Story]

Znovuzrozen

,,Tak třeba ty, tobě to přeci tak jde," poukáže na mě s úšklebkem.

Jdu tedy k němu a dívám se mu přímo do očí.

Snaží se tu být jako takový ten "alfa samec", ale není tu u nikoho v oblibě. Jeho agrese a síla je jako jeho brnění, ale v nitru strádá. Chce někoho, s kým by se mohl bavit a sdílet s ním svoje pocity, ale stále nepochopil, že agresivitou a silou toho nedosáhne. Je jako malé zmatené dítě ve světě, které si nevědomky vybralo tu špatnou cestu.

,,Víš co máš dělat." připomene mi s ironickým úsměvem a já se jen tiše uchechtnu.

Ale úsměv má roztomilý. Ne! To nesmím. Jsem blbec, ale tohle nemohu!

,,Chceš o ně hned na začátlu přijít?" zaslechnu Čtyřkovu námitku.

,,Neboj se," Eric chtěl něco ještě dodat. Věří mi? To mi vážně tak věří? Nebo se chce jen pobavit nad naším strachem?

Vrhnu první nůž. Nesleduji třesoucího se Ala.

,,A neměl by tohle konat spíš náš trenér?" neodpustím si poznámku na Erica.

Druhý nůž.

,,Vždyť jsi měl podobný výcvik, jsi lepší než oni, takže proč ne. Nebo se snad bojíš?" odpoví jednoduše zase s tím stejným úsměvem.

Ach, je znát, že tu byl celý život a ti lidé tu opravdu trpí malým rozhledem o lidské mentalitě. Berou skoro vše jen jako chemii a vědu.

,,To sice ano, měl jsem výcvik, ale pořád jsem jen pouhý nováček a je to na vaší odpovědnost." podám protiargument.

Třetí nůž.

,,Prostě zmlkni a vrhej nože." zvýší mírně hlas. Nad tím se jen uchechtnu a vrhnu další a také poslední nůž, který mám.

Jeden z nožů je těsně u Alovi tváře břitvou mířící k jeho pravému oku a ostatní jsou nad jeho rameny.

,,Hej," zavolá na mě opět Eric když jdu od něho. ,,Body za snahu, ale ne tolik kolik ztrácíš za troufalost a drzost." prohlásí nahlas.

,,A co se týče tebe," promluví směrem k Alovi. ,,Body za statečnost." dodá a rychle odejde.

***

Ano,leze mi do hlavy. Nevím, jak se mu to daří, ale už je to tak. Nevím, jestli mám být rád, nebo si rozmlátit hlavu o zeď. Fakt nevím. Jen nad ním přemýšlím. Nesmí se to dostat dál.

,,Hej, Jate," probere mě hlas Christiny. ,,Jsi v pohodě?" stará se.

,,Jo, jsem v pohodě." zajím svou řeč lžičkou polévky. Mají tu dobré jídlo.

,,Musím říct, že jsem nic lepšího nejedl." prohodím.

,,Obyčejná polívka, co je na tom," odpoví Christina s plnou pusou.

,,Tak já si nežil tak blaženě. Nechci se tu litovat, ale o tomhle jídle jsem si tehdy mohl nechat zdát." odpovím neutrálně.

,,Aha, promiň."

,,Nemáš se zač omlouvat." odpovím bezvýrazně a odejdu od stolu.

Zas přeháním. Už zas. Takhle si přátele nezískám. Musím se někam uklidit, aspoň pro teď. Už naposledy!

Co si teď o mě musejí myslet..

Jdu přes Jámu do nějaké chodby, která bůhví kam vede, ale to teď neřeším. Musím ještě naposledy vyplavit své dlouho potlačované emoce. Je jich teď nějak neobvykle moc.

Nějakou náhodou dojdu do tréninkové místnosti, kde se nachází i provizorní ringy a spousta boxovacích pytlů. Je tu všechno možné. Dokonce si vzadu všimnu nějakého vchodu do posilovny.
Ze zvědavosti se tam doběhnu podívat.

Naštěstí tu nikdo není.
Je tu bench, jednoručky, různá závaží. Je tu prostě vše, co má pořádná posilovna obsahovat.

Sundám si triko, dám si ho za krk a začnu shybama s nadhmatem.

***

Celý od potu po asi dvouhodinovém tréninku se běžím osprchovat. Triko nasáklé potem je asi třikrát těžší než předtím. Ani si ho neberu na sebe a rychle se snažím dostat do sprchy, aby mě nikdo neviděl. Nevím jestli jsou tu zvyklí zrovna na tohle.

***

Po sprše si připadám jako znovuzrozený. Tak čistý jako nikdy. Všechno negativní ze mě opadlo a nyní je vše hned jasnější.

Jdu do pokoje, kde narazím na Tris a ostatní. Trochu se zaleknu, protože jsem stále bez trika, ale nedám to na sobě znát. Prostě si jdu pro čisté.

,,Už je ti líp? Kdes byl?" stará se Tris.

,,Jen jsem si byl pročistit hlavu." odpovím mnohem pozitivnějším tónem.

,,Super, jdeš si s náma udělat tetování?" zeptá se rozzářená Christina.

,,Jistě!" odpovím nadšeně.