Inside You [FF|CZ Short Story]

Vzpomínky a sny

O dva týdny později

Ve zdejší škole jsem se přiučil něco o místní vědě Sečtělých, jinak to bylo dost podobné našim školám.

Zítra nás čeká Obřad volby. Už tak nějak znám způsoby všech frakcí, alespoň z vidění. Přemýšlel jsem nad tím, jaké by to bylo být v každé frakci. Jen jediná mi však přišla jako vhodná frakce pro mě. Do žadných jiných nepřipadá v úvahu.

U upřímných bych moc neuspěl, protože přeci jen mám svá tajemství, která nemusí nikdo znát.

U Sečtělých bych musel stále jen studovat a logicky myslet, což mě nebaví. Upřímně nechápu lidi v té frakci. Jak můžou být neustále ponoření v knihách, počítačích nebo v laboratoři.

Na Mírumilovné jsem až moc pomstychtivý a vznětlivý.

Pro frakci Odevzdaných nejsem stvořený. Ne že bych byl sobec, ale přišlo mi to nesobectví až přehnané.
Pak už tedy zbývá jen frakce Neohrožených.

Dnes proběhly talentové zkoušky. Taky jsem se jich účastnil, ale myslím si, že to pro ně je spíše takový experiment, na to aby to bylo bráno nějak vážně. Mám předpoklady pro frakci Sečtělých a Neohrožených.

Beatrice vyšly předpoklady na její rodnou frakci, Caleb svoje výsledky však neprozradil.

,,Jak vám vyšly zkoušky?" zeptal se Andrew všech. Caleb se jen pousmál a Beatrice mlčela. Přijde mi nějaká nervózní.

,,Docela dobře. I dle očekávání." řekl jsem, aby v místnosti nebylo takové ticho.

,,To je dobře. Doufám, že si zítra vyberete opravdu dobře." usmál se, ale v očích měl obavy. Nejspíše o to, aby je jejich děti neopustily, protože můžou i do jiných frakcí, čímž by se z nich stali přeběhlíci.

++++

Probudil mě opět sen, kde jsem v rukou svíral zbraň a snažil se ochránit kamaráda Draye, ale poté se mu uniforma zbarvovala do krvavě rudé. Nevěděl jsem, co dělat. Prosil mě o pomoc, ale nebyla možnost. Poté jsem se v tom snu probudil v tmavém pokoji. U zdi naproti mě byla ve stínu židle, na níž Dray seděl a říkal ,,Proč jsi mě nezachránil?" ,,Proč jsi mě nechal zemřít?" Poté se ale ze stínu vynořila tmavá silueta v podobě člověka. Stále se přibližoval, oči měl zbarvené krví a bílou košilí prosakovala krev z prostřelené hrudi na levé straně.

Chvíli jsme přemýšlel nad tím, co to bylo za sen, co to mohlo znamenat. Pak někdo zaklepal na dveře. S leknutím jsem se prudce otočil ke dveřím, ve kterých stál Caleb.

,,Už jsi vzhůru? Pojď se najíst, za chvíli bychom měli vyrazit." řekl v klidu a zas odešel.

Jen jsem přikývl a oblékl se do své uniformy, na níž bylo ještě pár skvrn od krve, které nešly vyprat.

Na chodbě jsem se střetl s Beatrice, která se jen pousmála a šla stejným směrem do kuchyně.

,,Dobré ráno. Snad jste se dobře vyspali. Dneska vás čeká životní rozhodnutí." prohlásil Andrew a všichni se dali do jídla.

K snídani byl jako obvykle žitný chléb s máslem, ale mě to docela chutnalo. Rozhodně je to lepší než v armádě, kde se každý hrnul a postrkoval, aby se dostal ke kuchaři, který mu naservíroval ovesnou kaši bez chutě. Byla totiž nouze a docházeli potraviny z důvodu verbování a početných úmrtí dobrých zemědělců.