Inside You [FF|CZ Short Story]

Jdeme se opít, ne?

Uběhlo dalších šest dní. Každý den jedna simulace.

V jedné z nich jsem byl v opuštěné temné budově, a až po několika krocích jsem si uvědomil, že to byl můj rodný dům. Když jsem došel do kuchyně, všechno bylo rozházené. Z obýváku se ozývaly nechutně nepřirozené skřeky. Vešel jsem tam a uviděl otce klečícího u matky s rozevřenou lebkou, v kaluži krve a zkřivenou tváří. Pak jsem si všimnul, že na mě míří pistolí. Aniž by se na mě díval. Dlouhou chvíli nestřílel, a v ten moment jsem si uvědomil, že je to zkouška. Těsně než mi prostřelil hlavu jsem se přestal bát smrti. Najdi to, co miluješ, a nech, ať tě to zabije.. Rodina. Teď už žádná není..

,,Hej, jsi tady?" probere mě Mark z přemýšlení.

Všimnu si, že na bedně vedle zábradlí teď stojí Eric. Okřikl dav, ve kterém se nacházím taky a začal svůj proslov.

,,Děkuju. Jak všichni víte, sešli jsme se tu kvůli Albertovi, nováčkovi, který se včera v noci rozhodl skočit do propasti." teď už je slyšel jen jeho hlas a hukot řeky.

,,Nevíme přoc, a truchlit nad jeho ztrátou by bylo příliš jednoduché. Ale my jsme si nevybrali jednoduchý život, když jsme se stali Neohroženými. A pravda je taková..." usměje se. ,,že Albert už touto dobou prozkoumává nový a neznámý, nepředvídatelný svět. Vrhl se do divoké vody, aby se do něj dostal. Kdo z nás by měl tu odvahu pustit se do temnoty, aniž by věděl, co je za ní? Albert ještě nebyl jedním z nás, ale můžeme si být jisti, že byl jeden z  nejstatečnějších!" po těchto slovech se v davu rozezní pokřiky a výskot.

Někdo mu podá tmavou lahev a Eric ji zvedne nad hlavu. ,,Na Alberta Odvážného!" zvolá a napije se.

,,Na Alberta!" zvolá dav.

Vím, proč. Co zapříčinilo Alovu sebevraždu.

Už z důvodu Ericova falešného úsměvu a tak naučeného proslovu mi bylo trapně. Nevadil mi Eric, ale celé to bylo klišé. Najednou mu provolávali slávu. Co jsem říkal, samá faleš..

Alespoň, že já teď mám trochu klid, protože na první místo se vyhoupla Tris s průměrným časem simulací tři až čtyři minuty. Můj čas byl pět až šest minut a byl jsem druhý.

Všiml jsem si, že Tris s Christinou a Willem odešli. Radši jsem se taky odebral pryč. Na tyhle příležitosti nejsem stavěný. Nehodlám projevovat emoce před lží. Radši budu za podivína magora, než abych byl jednou z těch ovcí.

Procházel jsem se chodbami, zatímco se ostatní bavili a popíjeli alkohol. To bych nebyl já. Nějakým způsobem jsem se dostal zas do Jámy, tak jsem si došel rovnou pro nějaký ten alkohol, aby se neřeklo. Středem dění jsem zvolil rychlejší krok. U zábradlí byl Čtyřka ještě s několika v jeho věku a smáli se.

Na druhé straně byl Eric, ještě někdo z lídrů a několik nováčků. Mezi nimi byl i Peter, Drew a několik holek, které z Erica nespustily oči. Píchlo mě u srdce, ale zároveň se mi chtělo smát.
Opřel jsem se lokty o zábradlí a zasoustředil se na jejich konverzaci. Taky se chci zasmát.

Několikrát jsem se napil, zatímco tam říkali docela nezajímavé věci o výcviku a podobné. Když v tom..

,,E-Ericu." oslovila ho jedna z dívek a zrudla. V tu chvíli mi v hlavě běhalo tolik nápadů, co mu asi řekne, ale její slova absolutně vyvrátila mé mýty. ,,No.. Miluju tě." vybuchnul jsem smíchy a vyprskl pití před sebe. Několik lidí okolo se na mě udiveně podívalo, dokonce i on, takže jsem se radši rychle otočil. Moc mi to nepomohlo, když jsem se smál poměrně nahlas, tak jsem musel Jámu radši opustit a uklidnit se.

Do prdele, to že fakt řekla?

,,No to mě poser!" pronesl jsem se smíchem, i když jsem byl v chodbě momentálně sám. Měl jsem tam zůstat, abych věděl, jak Eric reagoval, ale to se nedalo vydržet. Prostě jsem musel dostat záchvat smíchu.

Po chvilce jsem se torchu uklidnil, takže jsem se zas odvážil jít do Jámy.
Ericova skupinka byla stále pohromadě, ale ta dívka vypadala nějak zklesle. Když jsem kolem nich procházel, měl jsem co dělat, abych se zas nerozesmál. Došel jsem si pro lahev tvrdšího alkoholu a zas odešel. Když už si mám užít, tak pořádně.

Šel jsem do prosklené budovy nad Jámou. Sedl jsem si na lavici u stěny a pil. Už jsem cítil, jak mi alkohol stoupá do hlavy. Byl jsem uvolněnější.

,,Co tě tak pobavilo?" zaslechl jsem vedle sebe. Když jsem si všiml taky připitého Erica, začal jsem se zas smát. Škoda, že ne už tolik jako předtím.

,,Kdo to byl proboha?" neodpustil jsem si otázku.

,,Kate." odpověděl rychle a posadil se vedle mě.

,,Nemohl jsem si počkat na tvoji reakci, takže vyprávěj, přeháněj." pobídl jsem ho s pohledem upřeným do jeho očí.

,,Prostě jsem jí řekl, že mám důležitější starosti." vypadal, že to nechce víc rozvádět. Takže toho bude víc.

To už mě smích přešel. Asi mě kvůli vlivu alkoholu napadaly blbosti.

,,Jestli jsem něco překazil, nebo udělal špatně, řekni mi vše, chci to vědět." usmál jsem se.

,,To je stará věc. To s tebou nemá co dělat." poznám když někdo lže.

,,Ty lžeš." upřu na něj pohled ještě víc, jako bych z něho tu pravdu mohl dostat pouhým pohledem.

,,Když.." dotknul se zátylku. ,,no.. Už předtím jsem ohledně té pravdy řešil nějaké věci." zní nervózně. ,,Kvůli tomu jsem jí musel furt odmítat, protože jsem neměl jistotu. Pak jsi přišel ty." u toho se zastaví. ,,Myslel jsem, že to nepřekousnu, ale zjistil jsem, že je vše hned jasnější. Ujistil jsi mě k pravdě. Změnil jsi hodně věcí. Dokonce i mě, což se jen tak někomu nepovede." uchechtne se a rukou mi přejede po tváři. Buď to říká proto, že je připitý, nebo mluví pravdu. To teď ale nemůžu zjistit.

,,Jdeme se opít, ne?" navrhnu náhle s úsměvem. Proplete si se mnou prsty a jdeme zpátky do Jámy. ,,Ale s Peterem se ti bavit nebudu." upozorním ho ještě při cestě.