Inside You [FF|CZ Short Story]

Druhá simulace

Ještě několik hodin po simulaci jsem zmatený a mimo. Teď už nebudu první. To je jen dobře.

Jsem u okraje propasti v Jámě, tisknu si ruce k tělu a snažím se dýchat co možná nejpravidelněji. To bylo to nejhorší co jsem zatím zažil. Nebo mi to tak teď aspoň příjde. No, tak to jsem zvědav na zítřek.

Ani jsem nešel na oběd, takže mám pocit hladu. Nechtěl jsem aby moje zranitelnost byla viditelná přede všemi, protože jim nevěřím. Určitě by toho využili. Možná půjdu na večeri.

Když na rameni ucítím něčí ruku, okamžitě se vysmyku z toho dotyku, ale v tu chvíli se mi do tváří nahrne krev.

,,Tak jak sis vedl?" Eric se na mě podívá, jako by se mi přišel vysmát.

,,Radši bych to nerozváděl." zamumlám a bůhví, jestli mi rozuměl, ale vypadá to že jo.

,,Jasný, tvoje "poprvé"." uchechtne se.

,,Jestli ses mi přišel smát, tak se můžu jít podívat za ostatními, abych ti to ulehčil." procedím. Na to se ale jen krátce zasměje a opře se o zábradlí.. Jojo, ty tu žiješ celý život, takže se ti to řekne.. Ale i přesto, že se chováš jako blbec jsem rád, že jsi se mnou..
No, pořád lepší, než aby mě tu utěšoval.

+++

Druhý den, druhá simulace.
Opět sedím v tom křesle a čekám na dávku séra.

,,Připraven?" zeptá se mě Čtyřka ještě než mi aplikuje sérum. V očích jako by mu proplouvala otázka, jestli jsem vůbec normální. Co znamená být normální? Nějak se v tom ztrácím. Jen odhodlaně přikývnu a jehla se mi zanoří do krku.
Odpočítávám minutu a čekám, co to bude dnes.

Stojím na betonové ploše asi jeden metr čtvereční. To není tak zlé, dokud si nevšimnu rozlehlého jezera. V dáli vidím břeh, ale nedokážu rozpoznat jestli se jedná o písek, nebo o něco jiného.

Z přemýšlení mě probere puknutí betonu pode mnou. Teď se jsem celý ve vodě. To není vše.

Něco chladného a slizkého se mi obmotá kolem pravé nohy. To vůbec není dobré. Srdce se mi rozbuší už z toho, jak je to na dotek nechutné.

Náhle mě to stáhne pod vodu, ale snažím se bránit. Je to však příliš silné. Jen na okamžik se vynořím a zalapám po dechu. Nadechnu se a jsem zas pod vodou. Táhne mě to do temných hlubin.

Oči mě štípou, ale zrovna teď si nemohu dovolit je zavřít. Musím se z toho vyvléknout. Když se toho však dotknu a snažím se to sundat, proklouzává to mezi rukama. Je to jako liána, která se táhne z pekelných temnot.

Plíce mám jako v ohni, ale přesto se pokusím trochu uvolnit a zapojit myšlení.

Je to jezero. Poměrně koupání hodné, takže to znamená, že tu museli být i lidi. Takže je sice malá šance, že by tu plul nějaký kus něčeho, čím bych se zbavil té věci na noze, ale pořád je to možné. Ale já tady nezemřu.

Blížím se ke kamennému dnu. Kameny! No jistě. Sice mě to táhne dál do jakési temné trhliny, ale já popadnu ostrý kámen. Když do toho řežu, svírá mi to nohu pevněji. Až když mám pocit, že mi noha upadne, tak se to uvolní a odplave pryč.

Nemám vůbec sílu, ale musím se dostat nahoru. Připadá mi to jako stovky metrů daleko, ale přesto se snažím vyplavat. Vidím, jak se mi zatemňuje před očima a z nedostatku kyslíku omdlívám. Nesmím se nechat zastavit! To přežiješ! Hni se, srabe!! Zavelím si a vzpomenu si na mou cestu do Chicaga. Taky jsem to nevzdal a došel jsem až sem!

Když se konečně dostanu na hladinu, zvednu se z křesla a zalapám po dechu.

,,V pohodě?" neodpustí si Čtyřka. Zní to ale, jako by to měl už nacvičené. Jen tuhle otázku, tak jako u všech ostatních.

,,Jo, jasně." nezmůžu se na jinou odpověď. Ještě teď mě bolí hrudník, a to to byla jen simulace.

Tak jako včera se odeberu rychlým krokem z místnosti. Jen s tím rozdílem, že jdu do pokoje.

Když vejdu, je tam většina nováčků, dokonce i odkojenci. Jsou shluklí uprostřed místnosti. Středem pozornosti je Peter.

Čte nějaký článek od Sečtělích, kteří se údajně snaží pošpinit Odevzdané. Hnes na to začne reagovat Tris, která se snaží Peterovi papír vytrhnout z ruky, aby to přestal číst.

Skončí to tak, že Tris s Willem a Christinou odejdou z pokoje, protože na Tris bylo jasně vidět, že by se na Petera vrhla a asi ho zabila. Neměl bych samozřejmě nic proti, ale nemyslím si, že by to Tris zvládla. Ledaže by byla stejně zákeřná jako on, ale to k ní nejde.