Inside You [FF|CZ Short Story]

Mlč už

,,Tobě to teda pálí." další sarkastická poznámka od Petera.

,,Alespoň se tu snažím něco vymyslet a nečumím jako dement do země." bráním se s úsměvem.

,,Nechovej se jako velitel když jím nejsi." zastává Eric rázně svou pozici.

,,Boha, radši už pohněme." protočím oči v sloup.

Radši se odeberu k věži a lezu nahoru, než abych poslouchal blbé řeči od toho velitele a krypla Petera.

Když už jsem konečně nahoře, rozhlížím se všude kolem, ale nikde nic.

Pak se v dálce něco zableskne. Když jsem si už jist a uvědomím si, že je to druhý tým a chci jít dolů, cítím že za mnou někdo je.

Rychle se otočím a spatřím Erica. Celý den byl nějaký divný, ale že by mě i pronásledoval? Je mi do smíchu.

,,Jen taková menší drobnost -" chtěl jsem pouze upozornit, že jsem je už lokalizoval, ale místo toho jsem se ocitl v jiné dimenzi.

Jeho horké rty spočinuly na těch mých. Je to dlouhý polibek a vůbec nic nechápu.

Jak... to.. Takhle mi fakt nepomáhá. Ale nevadí mi to. Líbí se mi to. Někde hluboko v nitru mě cosi zahřeje.

Po chvíli se ode mě odtáhne a má poněkud zvláštní výraz.

,,Už mlč." pronese tiše. Nevím co tím chtěl říct.

,,A jak ti potom mám říct, že jsem je našel? Jsou tam." ukážu co nejpřesněji na místo, kde jsem je zahlédl naposled.

,,Ostatní dole čekají." řekne zas tiše, což mě docela irituje, protože je to totální nezvyk.

,,Ne, hej, fakt, co ti je?" neodpustím si poznámku a uchechtnu se.

,,Mě nic. Jdeme dolů." pronese už rázněji. Konečně je to zas on.

Ještě jednou. Je to risk, ale nechci ho jen tak pustit.

Než stoupne na schody, chytnu ho kolem pasu, přitáhnu si ho k sobě a ještě jednou chci okusit jeho rty.

Sakra, to jsem asi neměl. Nebo on to neměl, protože teď už se z toho nevyvléknu jen tak.

,,Jsou u ruského kola." pronese Eric mezi všechny když už jsme dole.

Nikdo z nich nemá koule na to se zeptat, proč nám to tak trvalo. Zasměju se v duchu a olíznu si spodní ret.

,,Hej, vyrazíme." zavelel Edward ostatním vzadu.

Vlajku necháme tady. Je zahrabaná u zadní strany věže.

,,Jdeš se mnou?" navrhnu Ericovi aniž bych se na něho podíval.

Ty vole, takovou odvahu takhle na někoho mluvit jsem ještě neměl. Určitě to je jen ta takzvaná "druhá tvář". Nemám ji rád, ale aspoň mám trochu sebevědomí.

Nic neřekne, ale připojí se ke mě.
Běžíme pomalu směrem k ruskému kolu, kde se má druhý tým údajně nacházet.

Když jsme poměrně blízko, každá dvojice si najde své místo.

,,Asi je slyším." šeptne Molly.

Opravdu, asi se sem už blíží. Zatím by si nás neměli všimnout.

,,Zapalte je!" zavelí náhle Eric když už jsou dostatečně blízko a několik lidí na ně vyhodí světlice, což by je mělo zastrašit.

Okamžitě se začne střílet a bojovat.

Teď je má chvíle. Přepadá mě zas moje šílenost.

Přeběhnu zpoza starých palet a běžím na druhou stranu, zatímco trefím asi čtyři lidi z druhého týmu.

Zbraně, které máme jsou poměrně lehké, takže není těžké s nimi manipulovat.

Máte špatného soupeře.

Zahlédnu, jak se Eric snaží sestřelit Čtyřku, ale moc se mu nevede. Čtyřkovi taky ne, ale málem.
Tak se o to postarám a trefím Čtyřku do stehna.

Sice se svalí na zem, ale pořád střílí. Eric ho dorazí ještě dvěmi ranami a něco mu říká.

,,Jedna rána simuluje bolest jako po opravdové střele." vybaví se mi Ericova slova a situace, kdy střelil Molly do nohy.

Jdu dál a pomalu se spolu s Edwardem blížíme k ruskému kolu.

,,Támhle." ukáže na jednu z kabin.

Okamžitě tam běžíme a sebereme oranžovou svítící látku.

Co asi teď dělají lidé z jiných frakcí? Možná ani netuší, jak se tu venku Neohrožení v noci baví tím, že po sobě střílí.

S Edwardem dáme vlajku nad hlavu.

,,Už ji máme!" zařveme oba radostně.

,,Docela na pohodu hra. Dal bych ještě klidně druhé kolo." poznamenám.

,,Jo!" vykřikne souhlasně Ed a směje se.

Ostatní z našeho týmu se k nám seběhnou a radují se s námi. Eric se jen usmívá.

Míříme zpátky k vlaku, ale pak mě zastaví čísi ruka.

,,Pojď s náma." táhne mě s sebou Mark.

Až teď si všimnu jeho tetování na předloktí. Jsou to tři srdce a to uprostřed je zlomené. Asi to znázorňuje jeho rodinu.