Deaf

九

Pane bože, co to jako má bejt?!!!
Myslím, že v přírodopise o malých lítajících věcech s velkou hlavou jsme se neučili! To bych si ROZHODNĚ pamatovala!
Začala jsem po tom házet různý věci, co mi přišli pod ruku. Když už jsem kolem sebe nic neměla, pomalu jsem začala couvat k židli. Jo klidně po tom hodím židli a nikdo mě nezastaví.
„Počkej!“
Viděla jsem jak to hýbalo pusou, ale to stvoření má tak malou tkaničku, že jsem nemohla poznat co říká.
Docouvala jsem až k židli a nastavila si ji tak, aby se s ní dalo házet.
„Ne, Marinette, já ti nechci ublížit!“ zase to něco řeklo a začalo zběsile máchat malýma ručkama.
Přiletělo mi to blíž k obličeji. Tak alespoň než to sejmu židlí si to pořádně prohlédnu.
Bylo to nějaký malý lítající červený něco s černýma tečkama. Bylo to celkem roztomilý....Ale může to být nebezpečný, takže... Židle.
Co je roztomilý má vždycky nebezpečnou druhou tvář a myslím, že se až moc často koukám na filmy...
Když v této situaci to jinak nejde. To chce radikální řešení.
„Marinette, prosím ne!“ zase to hýbalo pusou, ale tentokrát téma malýma packama cosi ukazovala. Asi něco na znamení ať tomu neubližuju?
Tak počkat...Ono mi to ukazuje peace signál.... Jaktože to umí peace signál?
Vypadá to, že to ... panikaří? Jo takže teď mi to lítá kolem hlavy a co jako čeká? Takže teď to střihla ke stolu...bere to tužku...a čmárá mi to na papír....Co je dneska s tím světem? Nebo jenom já mám halušky...jo i to je možný...
A zase to ke mně letí...A..napsalo to na papír: Nechci ti ublížit.
Vykulila jsem oči a to lítající něco se na mě usmálo.
Stále se mi to snažilo něco říct. Nejspíš to nevědělo, že jsem hluchá a já takovýhle malý rtíky odezírat nezvládnu.
Zvedla jsem ruce a dala si je k uším a zakroutila jsem hlavou stále ukazujíc na své uši.
To malé stvoření vykulilo oči. Pochopilo.
Svýma mini ručkama si zakryla ještě menší ústa a já se asi rozteču roztomilostí.
Přiletělo to ke mě blíž a ručkama se to dotklo mého čela.
„Neboj se, Marinette, já ti nechci ublížit.“
„J-jakto ž-že-“
„Propojila jsem se tímto s tebou. Abych s tebou mohla komunikovat dotkla jsem se tvého čela kvůli poutu. Funguje to podobně jako čtení myšlenek, ale musím se vždy dotknout tvého čela, abych s tebou mohla mluvit.“
Stála jsem nehybně na místě a nemohla uvěřit tomu, co jsem se dozvěděla. Bylo to šílený! To přece nemůže být skutečný!
„Marinette, prosím uklidni se. Nemáš se čeho bát. Nechci ti ublížit.“
To je prostě šílený! Nemůžu uvěřit tomu, že se něco takového děje!
„J-jak znáš vůbec mé jméno?“
„Když jsme uděleni novému "majiteli" jméno vždycky známé. Tak už je to daný, ale ujišťuji tě, že se nemáš čeho bát. Moje jméno je Tikki a jsem kwami.“
„K-kwami?“
„Kwami jsou magická stvoření jako já. Každý kwami je jiný a představuje jiné zvíře. Já představuji berušku. Díky tomu, že jsi si nasadila náušnice si mě vyvolala.“
„Aha...a ...co jako děláš?“
„Díky mě se můžeš proměnit. Na Berušku.“
„To jako nějakou superhrdinku?“
„Ne. Zcela obyčejnou normální berušku.“

Taaaak a máme tady Tikki a zmatenou Marinette! 😂👌
Omlouvám se, že kapitola nebyla vydána o víkendu, ale musela jsem psát rapy a tak mi nezbyl čas na toto 😂🙏

Tututu najdete mě (i s Nishi) tu
OtakuSekaiAM
Insta: otaku_sekai_am