Deaf

三十一

Marinette's POV
„Nebudeš překážet, Mari. Ale v takovýhle situaci je potřeba mít plán. Nemyslím si, že to sami zvládnou. Potřebují tě, ale ty potřebuješ plán. Když tam jenom náhodně nakráčíš, nikoho nezachráníš.“
„Máš pravdu...“

No One's POV
„Co po nás chceš, Couffaine? Pomstu? Za co? Za to, že jsi mi zabil manželku?!“
Adrien vykulik oči.
„Ne za to, žes nám zničil život. Museli jsme kvůli tobě bydlet v přístavu, Gabrieli, v přístavu! Víš ty vůbec jaký to je? Ne! Protože ty si žiješ spokojeně v tý svý vile!“
„Tys mi zabil manželku!“
To už Adrien nezvládl.
„Cože?! Řekl jsi mi, že umřela na infarkt!“
V tom v Gabrielovi trhlo.
Sakra....
„Adriene... já jsem ti nemohl říct pravdu. Nedokázal jsem to. Ale teď nemám na vybranou... Příčina smrti tvé matky nebyl infarkt, ale on!“ ukázal na pana Couffaine, který se jen zlomyslně šklebil.
„Nemůžu za to, že mi vlítla do cesty a TY jsi ji nebyl schopnej varovat.“
„Šla normálně po přechodu, to ty jsi řídil jako prase!“
„Nedávala pozor! Snad slyšela přijíždějící auto- o počkat. Já zapomněl,“ začal se nechutně smát.
Gabriel byl rudý vzteky, to se ovšem dalo i říct o Adrienovi, který toho už měl dost.
„Ty hajzle!“ zařval a rozeběhl se proti panu Couffainovi.
Ovšem nedoběhl a někdo mu podrazil nohy.
Když vzhlédl nespatřil nikoho jiného než Luku.
„Copak, Agreste, spadl jsi?“ ušklíbl se.
Adrien mu podkopl nohy, rychle se zvedl a kopl Luku do břicha.
„Ty lež a ani se nehni!“
Luka si odkašlal a znova se ohnal po Adrienovi.
Ten se vyhnul jeho pěstím a dal mu pěst do čelisti.
Luka se s bolestným syknutím sesunul na zem.
„Pěkný, chlapče. Naštěstí jsem byl připravený na všechno.“ pronesl Lukův otec, luskl prsty a do místnosti přišli dva muži. Jeden větší, jeden menší.
„Ale nebojte jsem férový.“
Větší z mužů se ohnal po bodyguardovi a menší po Adrienovi.
„A tebe si rád vychutnám já, Gabrieli.“ ušklíbl se.
Ovšem zůstal stát na místě.
„Co tam tak stojíš teda? Dělej něco!“
„Čekal jsem až to řekneš.“ zasmál se tiše a odhalil zbraň, kterou celou dobu skrýval za zády.
„Ty....“
„Nerad bych tě zklamal, Gabrieli, ale bohužel už nejsem úplně v kondici na bojování, tak jsem improvizoval.“ ušklíbl se a položil si prst na spoušť.
„Tati!“ křikl Adrien.

Marinette's POV
„Tohle je k ničemu, Tikki! Kašlu na plán, už jsem čekala dost dlouho, ale nic prostě nevymyslím! Dostaň mě z toho auta, prosím!“
„Jak chceš, Mari...“
Tikki proletěla dveřma a ty se následně otevřely za ní.
Neztrácela jsem čas a rychle vběhla do budovy.
Bloudila jsem tím rozbořeným komplexem se zoufalou snahou je najít.
Měla jsem nevýhodu v tom, že je neuslyším a tak nemůžu jít podle sluchu, ale stále jsem to nevzdávala.
Proběhla jsem to snad už celý a podívala se do všech místností.
Na chvíli jsem se zastavila, abych popadla dech.
Periferním viděním jsem zahlédla nějakou postavu.
Podívala jsem se tím směrem a spatřila nějakýho chlapa se zbraní v ruce jak na někoho míří. Očima jsem šla směrem, kam mířil zbraní a zhrozila se. Mířil na Gabriela a Adrien i bodyguard byli zaneprázdněný bojem s nějakýma chlápkama.
Přeci jenom jsem si měla připravit nějaký plán...

Tak už jen jedna kapitola do konce~~~