Deaf

二十一

Marinette's POV
Alya vykulila oči.
To je můj hlas tak příšernej?
Alya začala poskakovat a tleskat.
„Pane bože! Ona fakt promluvila- ty vado. Držte mě někdo. Ty máš tak nádherný hlas, Mari!“
Nádherný? Jak může být nádherný? Všichni se mu vždy smáli... Není nádherný. Nemůže. Určitě se jenom snaží být milá.
Kvůli těmto myšlenkám jsem kroutila hlavou v nesouhlasu.
Můj hlas není nádherný a nikdy nebude.
„Ale jo, Mari! Zníš jak anděl! S trochou tréninku a s mou pomocí samozřejmě budeš umět i zpívat, holka!“ křikla s nadšením Alya a hádám podle výrazu jejího obličeje, že začala zpívat. Jsem celkem ráda, že to neslyším, mám pocit, že se začaly nějak klepat skleničky.
Když skončila svou chvíli imaginárního koncertu pustili jsme se do pečení.
Na první pokus nebyla špatná, ale jídlo bych tomu neříkala.
Když Alya ochutnala to bůh ví co, okamžitě běžela na záchod.
Já to radši ani neriskovala a vyhodila jsem to. Místo toho jsem z pece vyndala mé buchty, které jsou poživatelné.
Po nějaké době se Alya vrátila s propadlým obličejem.
„Pečení nebude má silná stránka.“
Pokrčila jsem rameny a posunula před ní talíř, na který jsem dala dvě buchty.
Jednu jsem si sama vzala a naznačila Alye ať si vezme tu druhou.
Alya si ji bez námitek vzala.
„Za to tvoje silná stránka to asi bude.“ řekla a mrkla na mě.

Chvíli jsme tam ještě seděli a dojedli jsme buchty. Alya neustále něco říkala a já všechno odkejvala, i když jsem někdy ani neměla tušení, co vlastně řekla.
Každopádně potom jsme se zvedli ze židlí a šli si udělat raní hygienu.
Alya dostala nápad jít ven i přes můj nesouhlas, takže jsme šli ven.
Nejradši trávím neděle zalezlá v pokoji u šicího stroje, ale ona mi tady normálně kazí můj životní režim. Tss drzost toto.

„Marinette, ne už po několikáté, ještě nepůjdeme domů! Vždyť jsme tady jenom hodinu a ještě jsme ani neměli zmrzlinu. Bez zmrzliny to není plnohodnotný ztrávený čas venku, Mari!“
Protočila jsem očima a pokrčila rameny.
„Holka odvaž se trochu!“ křikla a táhla mě do cukrárny. Jen co jsme tam přišli už vytahovala peněženku a začala vybírat příchutě.

„Já si myslím, že to byl fajn strávenej den! Cítíš to stejně, Mari?“
Jenom jsem kývla.
Nebylo to tak hrozný s Alyou, ale stále je ve mně ta část, která je nejistá a opatrná.
Alya sice vypadá mile a je přátelská, ale tak se tvářili i ti předtím.
„Kam půjdeme teď? Mohli bychom se třeba projít po parku? Nebo třeba se jít podívat do muzea?“
Povzdechla jsem si a napsala jí zprávu.

Marinette Dupain-Cheng: Je mi jedno, kam půjdeme, ale do hodiny chci být doma. Ještě mám jedny šaty, které chci dokončit a navíc se chci připravit na další den školy

„Jak chceš, holka. Do hodiny budeš doma, neboj. Tak pojďme do parku tedy. To je odsud blíž.“

S Alyou jsme ještě strávili nějaký čas venku procházením po parku a potom jsem už šla domů.
Šla jsem pekárnou a všimla si jistého kluka s černými vlasy a modře obarvenými konečky.
Ten tady už jednou byl vlastně.
Pokrčila jsem rameny a prošla kolem zákazníků.
Ještě než jsem vešla do obytné části naší pekárny, otočila jsem se a spatřila toho kluka se na mě usmívat.
Usmála jsem se nazpět a odešla.

Tak a je tady další kapitola! 🤘 Trochu později, ale lepší než nikdy.😅 Nevím, kdy vyjde další. Pokusím se, co nejdřív, ale vážně nevím.😂