Deaf

二十七

Marinette's POV
Byla jsem sice podělaná strachy, ale takhle jsem to nemohla nechat.
Jestli se Adrienovi něco stalo... ještě k tomu všemu kvůli mně... Neodpusím si to. Nikdy.

Marinette Dupain-Cheng: Cos mu udělal?!!!

Luka Couffaine: Zatím nic ;) Ale to se může změnit, Mari

Marinette Dupain-Cheng: Jaks to vůbec zjistil?!

Luka Couffaine: Mám své taktiky. Ty jsou ovšem tajné, Mari :-|

Marinette Dupain-Cheng: Já tě tak nesnáším! Kdo si myslíš, že jseš?!

Luka Couffaine: Být tebou neřvu na mě a nesnažím se mě naštvat ;)

Marinette Dupain-Cheng: Cos mu udělal, Luko?!!

Luka Couffaine: Zatím nic ;) Jestli chceš vědět, kde je, tak marníš časem, protože se to stejně nedozvíš ;)

Byla jsem na dně. Nevěděla jsem, co mám dělat.
Ani jsem si neuvědomila, že mám vlastně malou společnost.
„Tikki? Tikki, jseš tady ještě?“
„Samozřejmě, že ano, Mari. Budu tady dokud budeš mít ty náušnice.“
„Tikki, co mám dělat? Adrien je v nebezpečí... Nevím co s ním je, ani kde je...“
„Můžu se po něm kouknout, ale bude mi to chvíli trvat. Zkus se třeba do tý doby spojit s jeho otcem a promluvit si s ním. Ale bude nejlepší, když mu to řekneš ty.“
„Řeknu?!“
„Ano. Řekneš. Můj úkol je ti pomoct a přesně to dělám. Musíš překonat svůj strach. Minulost se může a nemusí opakovat, ale to nezjistíš pokud to neriskneš. Mám ti pomoct se postavit znovu na nohy a přesně to dělám. Tak jdi k Adrienovi domů a vše řekni jeho otci mezitím, co já budu plnit svůj úkol.“
Byla poslední slova Tikki před tím, než vyletěla oknem.
Páni.. právě teď mi dala životní lekci létající červená věc.
Super, Mari, vážně super.
Nejhorší na tý situaci bylo, že já fakt budu muset jít za jeho otcem a vysvětlit mu to...Ale já nevím, kde bydlí...
Zkusím aspoň napsat Alye jestli neví.

Marinette Dupain-Cheng: Alyo, nevíš, kde bydlí Adrien?

Alya Césaire: Já ne, ale Nino ho byl párkrát doprovodit doma. Tak se zeptám jeho

Alya Césaire: Jo už vím. Tady: *le adresa*

Z hluboka jsem se nadechla.
Vážně tohle dělám kvůli klukovi?
Nechci se na to radši vykašlat?
Jo kašli na to, Marinette, ani ho pořádně neznáš.

Do deseti minut jsem byla oblečená a vyšla do ulic.
Tohle bude moje vnitřní smrt, vždyť já ani neumím pořádně mluvit.
Následovala jsem GPS svého mobilu, abych trefila.
Svůj náramek s vibracemi kvůli nebezpečí jsem nechala doma, takže jestli mě něco přejede, tak si za to můžeš sama, Mari.
Bylo to asi dvacet minut chůze, co mi navigace ukázala, že jsem na konci cesty.
Ty kráso...to je barák.
Nádech a výdech. Nádech a výdech.
Tak jo.
Šla jsem k tomu baráku a zazvonila.
Dlouho nic, ale nakonec se vysunula nějaká kamerka.
Nějak koherentně jsem se snažila říct, že jdu za otcem Adriena, že vím, co se stalo přibližně.
Po chvíli váhání mě pustili dovnitř.
Vstoupila jsem dovnitř celá nervózní.
Naproti mě bylo schodiště a nahoře tám stál jakýsi muž, nejspíš Adrienův otec.
Dveře se za mnou zavřeli a Adrienův otec sešel schodiště a došel ke mně.
„Co tady chceš?“

Co se asi stane? 😶 Najde Tikki Adriena? Dozvíte se v další kapitole!
A tohle bylo strašný... Hezký pokus, Drago, ale tohle není žádný zajímavý seriál.😂