Deaf

十九

Adrien's POV
„Co jsem řekl- a sakra...“ zaklel Plagg a praštil se do čela.„To jsem neměl...“
„Ne, Plaggu, to je geniální!“ usmál se Adrien a Plagg v tu chvíli věděl, že je jeho odpočinek v háji.
„A-ale už je pozdě večer,“ vymlouval se Plagg a koukl na hodinky.„No, sedm hodin večer. To je pozdě. To bychom už nikam chodit neměli! Měli bychom si jít lehnout a jít spát a ráno to všechno probereme. Co ty na to?“ zeptal se Plagg s nadějí v hlase.
„Ne, Plaggu, jdeme teď! Jak se proměním?“
„To opravdu netuším. Za ta staletí až dokonce tisíciletí a více jsem to zapomněl...“ pokusil se neúspěšně lhát.
„Nelži, Plaggu, a řekni mi to. Nebo žádnej sýr až do příštího víkendu!“
Plagg si poraženecky povzdechl.
„Řekni povel k transformaci. Plaggu, drápky.“
„Fajn, Plaggu-“
„A ještě než se proměníš, tak bych tě měl varovat ať moc nemluvíš. Jako kočka samozřejmě můžeš komunikovat s kočkami, ale zároveň stále můžeš mluvit lidskou řečí. Musíš se naučit rozeznat ten rozdíl, protože fakt nechci nějakýho křičícího kolemjdoucího, protože místo mňoukání mu kočka řekla "čau". Jasný?“
Nad představuje ječícího kolemjdoucího jsem se musel zasmát, ale každopádně jsem kývnul na znamení, že chápu.
„Jasný neboj, mám to pod kontrolou. Plaggu, drápky!“ křikl jsem a sledoval jak Plagg začal mizet do prstenu. Začal jsem se zmenšovat a po těle se mi začala objevovat černá srst. Místo nehtů jsem měl rázem drápky a narostl mi ocas. Změnil se mi tvar hlavy a nakonec mi narostly fousky.
Řeknu vám, že to byl sakra divný pocit.
A počkat....jak mám jako kočka otevřít okno? Nebo dveře? Tos nedomyslel, Agreste, tos nedomyslel.

Čekal jsem asi hodinu v podobě kočky než do mého pokoje přišla Nathalie a otevřela okno jako každý den. I když jsem ji několikrát prosil ať to nedělá, že jsem schopný si vyvětrat sám, teď jsem rád, že to udělala.
Jakmile odešla vyskočil jsem z okna a dopadl na zemi na všechny čtyři.
Bylo zvláštní, že Nathalie nepřišlo divný, že nejsem v pokoji, ale nejspíš si asi jen myslela, že jsem v koupelně.
I když utekl jsem už to tady tolikrát, že to teď nejspíš šla říct otci a zase mě začnou hledat.
Budou hledat pěkně dlouho.

Pobíhal jsem po ulicích Paříže už ani nevím jak dlouho, ale začínalo se mi chtít spát.
Když už jsem to chtěl otočit a vrátit se zpět domů, mou pozornost upoutala jakási vůně. Šel jsem směrem odkud jsem cítil tu vůni a spatřil pekárnu. Ohlédl jsem se a uviděl balkón, kam jsem se vyškrábal a nahlédl dovnitř.
Nečekal jsem, že uvidím dívčí pokoj, ale to je přesně to, co jsem viděl. Na posteli leželi dvě holky a divali se na anime- tak počkat! To je ta holka! Všiml jsem si, že mezitím, co ta druhá pusu nezavřela, ona nepromluvila ani jednou.
Chvíli jsem tam ještě seděl na balkoně a sledoval je.
Viděl jsem potom, jak ta holka začala něco psát na mobil a pak se otočila na bok a usnula. Ta druhá se koukla do zpráv a jenom kývla.
To jí vážně psala zprávu, když je hned vedle ní?
Proč nemluví?

No, Adriene, to hned asi nedozvíš.😂
Yo guys další kapitola.✌️ Snad se líbila~~~ Brzy možná začnu přidávat nějaké spoilery na Twitter, takže pokud náhodou tam někdy nějakej přibyde, sledujte mě na Twitteru pro spoilery, kdyby náhodou.✌️ Pokud samozřejmě budete chtít spoilery.😂 Já je chci jak kdy.😂