Deaf

四

Marinette's POV
Myslela jsem si a doufala jsem, že mě bude ignorovat jako většina lidí, ale to jsem se bohužel mílila...
„Čau! Hele včera jsme asi nevykročili nejlíp. Tak začněme znova! Já jsem, Alya, ale to už ty asi stejně víš...No každopádně. Když už sedíme spolu v jedný lavici možná bychom se mohli líp seznámit.“
Nějak jsem na to nereagovala.
„...Holka, slyšelas, co jsem řekla?“
Ne jen viděla.
„Tak mám nápad. Jestli se stydíš, tak můžeme něco o sobě napsat na papír, co ty na to?“
Zakroutila jsem hlavou.
„Ale no tak holka!“
Opět jsem zakroutila hlavou.
„...Ty neumíš mluvit?“
Mírně jsem k ní pootočila hlavu a pokrčila rameny.
„Promiň jestli to znělo nějak zle...tak jsem to nemyslela.
Zase jsem pokrčila rameny. Ta holka neví, kdy přestat...Ale už mě to nebaví.
„Holka, měla bys vědět, že já se jen tak nevzdávám,“ mrkla na mě, ale už mě naštěstí nechala být.
Tedy alespoň do konce hodiny...
„Tak jo holka, řekni mi o sobě něco!“
Nope. To asi fakt ne.
„....Ale no tak? Ty se stydíš?“
Ne jenom mě štveš... Teď si hraješ na hodnou a pak by to dopadlo jako vždycky. Ne děkuji.
Otočila jsem hlavou a radši se začala dívat do mobilu.
Jenže ta holka MI TEN MOBIL SEBRALA Z RUKY!
„Mě se jen tak nezbavíš. Vrátím ti ten mobil, až mi řekneš něco o sobě, abychom se sblížili a mohli být kamarádky!“
Ugh, to jako fakt?... Můj mobil si z toho mohla vynechat.
Nicméně jsem radši vzala ten papír a něco tam o sobě napsala. Samozřejmě ne to, že jsem hluchá.
Alya mi mobil vrátila a vzala si papír, na kterém bylo: Jsem Marinette, baví mě šití a pečení. Je mi 14 let a nerada se seznamuju s novými lidmi.
„Hmmm to poslední bychom měli změnit... každopádně moje hobby třeba je blogování, taky třeba ráda píšu fanfikce, ale pššt!“ mrkla na mě a ještě dodala„a taky mi je 14.“
Jen jsem zvedla palec nahoru a opět se vrátila k mobilu. Fanfikce...tak takhle třeba vypadají ty šílené fangirl... Zajímavé.
Cejtila jsem jak mi ťuká na rameno a znova se na ni otočila.
„Ty mě neposloucháš?“
Nemůžu. Sorry.
Pokrčila jsem rameny.
„Ať mě ignoruješ jak chceš já tě jen tak nenechám. Máš instagram?“
Pokroutila jsem hlavou, že ne.
„A Facebook?“
Kývla jsem hlavou, že jo.
„Bezva! Jak se tam jmenuješ?“
Ukázala jsem na mé křestní jméno na papíře a dopsala k tomu mé příjmení.
„Ok...“ zamumlala a začala něco dělat na mobilu. Za nedlouho mi zavibroval v ruce a měla jsem nový upozornění z Facebooku.
Žádost o přátelství od uživatele Alya Césaire.
Nejistě jsem se na ní otočila, ale to jak se na mě dívala mi dalo najevo, že jestli to nepřijmu nenechá mě být.
Takže jsem to radši přijala.
Alya se tvářila spokojeně a už mě nechala být. Nejspíš, protože zazvonilo na hodinu. Teda hádám, ale vzhledem k tomu, že se všichni postavili hádám, že jo.

Když už zazvonilo na poslední hodinu, vyrazila jsem rychle ze teidy, než na mě stihla Alya zase promluvit.
Byla jsem už kousek od pekárny, když v tom jsem do někoho vrazila.

No chvíli mi to trvalo no...😅 Omlouvám se.
Vlastně nevím jestli by tohle vyšlo dneska kdyby mě do toho někdo nedonutil.... Však ty víš 😂
Btw v hlasování jestli kwami ano nebo ne vyhrálo ano.
Myslím, že to bylo 6x4, takže o dva hlasy vyhráli kwami.
Ale abych vyhověla všem tak kwami tam nebudou jako prostředek, proto aby se stali superhrdiny v latexu, ale trochu něco jiného.
Doloresdragon ty víš 😂 Nic hlavně neprozrazuj.
Btw to Dolores byla ta, co mi to řekla a já se toho chytla, takže kdyžtak viňte ji, díky 😂🙏