Deaf

二十五

Marinette's POV
V ten den jsem nešla spát. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla tak se mi nepodařilo usnout.
Vím, že by mě to nemělo nějak děsit... třeba si ze mě jen dělal srandu, ale co když ne? Na tom klukovi bylo něco divného a pro mě děsivého...a právě to mě děsilo a nutilo mě jeho slovům věřit. A hlavně bát se ho.
Jak tak šly dny za sebou postupně si mě víc a víc namotával kolem prstu.
Za ten čas se stalo i pár pozitivních věcí.
S Alyou jsme se hodně sblížili a teď jsou z nás nejlepší kamarádky.
Alya taky po nějaké době začala randit s Ninem a tak mně nezbylo nic jiného než se s ním seznámit a taky s Adrienem jelikož jsou to nejlepší kámoši teď.
Své tajemství jsem jim neřekla. To víme jen já a Alya. A taky...Luka.
Za tu dobu jsem se taky začala sbližovat i s Adrienem.
Což nevím jestli pokládat za pozitivní věc nebo negativní.
Adrien je fajn. Hodně fajn vlastně.
Je milý, trpělivý a pořád se usmívá. Někdy mi to přijde jako falešný úsměv, ale většinu času je upřímný pokud nepřijde řeč na jeho rodinu.
I přes to všechno mám v hlavě, co psal Luka o Adrienovi.. Adrien je tak strašně fajn, proč bych se s ním nemohla bavit?
Dneska mě dokonce i pozval na zmrzlinu a s dlouhým přemlouváním od Alyii jsem nakonec souhlasila.
Takže teď tady čekám v parku na lavičce na Adriena.
Po chvíli jsem zahlédla ty jeho blond vlasy a upřímný úsměv.
Vydal se ke mně a řekl„Máme na to asi hodinu, pak budu muset být doma.“
Neptala jsem se proč, protože jednak nemůžu a druhak vím, jak se vždycky tváří, když na jeho domov přijde řeč. Takže jsem jen kývla a šli jsme ke stánku se zmrzlinou.
Popravdě bylo to celkem fajn. Seděli jsme na lavičce a kecali.
Teda spíš Adrien mluvil, já přikyvovala.
Na Adrienovi jsem měla ráda to, že se ani jednou nezeptal, proč nemluvím.
Bylo vidět, že ho to zajímá, ale respektoval, že o tom nejspíš nechci mluvit nebo že vůbec mluvit nechci a za to jsem mu vděčná.

Uběhla hodina a oba dva jsme tedy šli domů.
Dnešní den proběhl celkem fajn.
Byla jsem venku s Adrienem a Luka zatím nějak neotravoval.
Ovšem moje nadšení kleslo, jakmile jsem cítila jak mi v kapse zavibroval mobil a na obrazovce jsem následně spatřila ikonu Luky obličeje.

Luka Couffaine: Myslím, že jsem vyjádřil dost jasně svůj nesouhlas vůči tvému přátelství s Adrienem

Marinette Dupain-Cheng: Pokud vím, tobě může být jedno s kým se bavím a absolutně nechápu tvůj problém s Adrienem

Luka Couffaine: Jseš nějaká drzá, Marinette. Mám radši, když se na mě mluví slušně. Nicméně tvé přátelství s Adrienem neschvaluju a chci, abys věděla, že to jen tak nenechám

Marinette Dupain-Cheng: Co tím jako myslíš?

Luka Couffaine: To ještě uvidíš, Mari ;)

Tak jo... tohle už není sranda...V tuhle chvíli jediná emoce, kterou jsem cítila, byl strach...Strach z Luky.

Další kapitola zde 🙋‍♀️
A jakože, lidi, nevím jestli si toho někdo všimnul, když jsem do rozhovorů psala, že jsem vymazala z konceptů obě MLB ff, který jsem měla psát po Deaf.
Zkrátka pokud jste si toho nevšimli, jen jsem chtěla říct, že ano dva koncepty jsem vymazala, ale v hlavě mám další nápad, takže konec MLB ff to neznamená jen prostě už se mi dál nechtělo do tamtěch.
Ta nová, kterou mám v hlavě bude asi trochu něco jinýho než na co jste u mě zvyklí, takže doufám, že až se začne psát, že se vám bude líbit 😅
Ale dost mých keců, který nikoho nezajímají...
Užijte si prázdniny a pokud v září jdete do devítky, přeju vám hodně štěstí u přijímaček ať se všichni dostanete, tam kam chcete.
Pokud je zde někdo, kdo jde také do prváku, tak hodně štěstí, taky jdu trpět 🙃
Tak zatím čus~ u další kapitoly, která nevím, kdy bude, takže prosím, neptejte se, kdy bude nová kapitola, protože nevím. Vždycky se snažím, co nejdřív ji napsat, ale konkrétní čas, kdy by mohla být prostě neodhadnu.
Díky za pochopení a ahoj!