Deaf

二十三

Marinette's POV
Potom se už nic moc nestalo. Teda kromě neustálého dostávání zpráv od toho Luky. Mobil mi neustále vibroval v kapse a nebo na stole. Případně náramek mi pořád vibroval, takže doma si ho teď kvůli němu sundavám.
Od té chvíle jsem mu nenapsala nic.
Možná jsem paranoidní, ale prostě mi to bylo divné.
Uběhly nějaké ty dny od toho a mně začal jedno odpoledne zase vibrovat mobil jako splašenej.
Zvedla jsem ho ze stolu a chtěla si vypnout vibrace, ale byly to dvě zprávy od Alyi.

Alya Césaire: Ahoj, holka!

Alya Césaire: Už jsi slyšela o tom, že budeme mít novýho spolužáka? Zítra by měl přijít!

Nový spolužák? Bože proč... Doufám, že se nebude snažit na mě mluvit...to už bych asi fakt nepřežila.

Marinette Dupain-Cheng: Neslyšela...ale teď už to vím no...fakt super...

Alya Césaire: Neboj, holka, budu ti dělat živej štít ;) ten se k tobě ani jednou nepřiblíží ^~^

Marinette Dupain-Cheng: To doufám...a děkuju, Alyo, vážím si toho...

Alya Césaire: V pohodě holka ^^ Jsem přece tvoje kamarádka™

Marinette Dupain-Cheng: Jo... pravda...

Alya Césaire: :)

Odložila jsem mobil a povzdechla si.
Nový spolužák... takže to bude zase něco než pochopí, že na mě nemá mluvit. Ale možná na mě ani nebude chtít mluvit, v což doufám.
Přeci jenom ne každý má zájem mluvit s nulou Marinette, takže můžeš být v klidu.
Ale už mě unavovaly ty zprávy od toho Luky, nicméně jsem se rozhodla se na to pro dnešek vykašlat a šla jsem radši spát ať nepřijdu pozdě zítra. Zase. Na to mám talent fakt...

Byl další den, já seděla ve třídě vedle Alyi a čekali jsme, až se objeví učitelka i s novým spolužákem.
Po dlouhých dvaceti minutách konečně zazvonilo a učitelka vtrhla do třídy i s nějakým blonďatým klukem za zády.
Hmm dobrá blonďatá modelka.
Ten kluk se podíval do třídy a mile a mírně nervózně se na nás všechny usmál.
„Takže, žáci, tohle je váš nový spolužák Adrien Agreste. Buďte k němu milí a vřele ho tu přivítejte, děkuji. Teď si prosím Adriene sedni na volný místo třeba vedle Nina a my můžeme začít hodinu. Nino, zvedni ruku prosím.“
Nino zvedl ruku a Adrien si k němu sednul. Ještě se rychle navzájem představili, než už pak začali dávat pozor a poslouchat výklad učitelky.

O přestávku se všichni nahrnuli k Adrienovi a vyptávali se ho na milion věcí. Teda aspoň myslím. Na jejich ústa jsem neviděla pořádně, takže těžko říct.
Nicméně ten blonďák je všechny s nervózním úsměvem odehnal pryč, až tam nakonec u něj zůstala stát jen Chloé a její služebná.
Tak moment...tohohle kluka už jsem jednou viděla! No jasný, to je ten blonďák od supermarketu!
Doufám, že mě nepoznal, to je fakt to poslední, co bych chtěla.
Už tak jsem se před ním dost ztrapnila, když jsem před ním utekla.
Další trapas bych už asi nedala.

Škola už skončila a s Alyou jsme už měli namířeno k východu.
Alya se se mnou před školou rozloučila a šla si svou cestou domů.
Když jsem i já chtěla vyrazit, někdo mě chytil za rameno.

Mno takže ahoj, lidi.😂 Já vím, že to trvalo dýl, ale prostě jednu kapitolu za týden nestíhám. Mám ještě druhej účet, na který píšu knihy a nedávám to pak. Takže se omlouvám a ode dneška už nebudu nic slibovat do týdne.
Takže pro příště: nevím, kdy vyjde další kapitola, ale pokusím se opravdu, co nejdřív!
Luv ya, guys ♥️
A btw.... výsledky přijímaček jsou venku a já jsem přijatá na školu! 🤘