Narodila jsem se hluchá. Nikdy jsem neslyšela, ale přesto si ty jejich nadávky pamatuju. Mysleli si, ne věděli, že je neslyším, ale to neznamenalo, že o nich nevím. Nikdy jsem neměla přátelé. Přeci jen, kdo by se chtěl bavit s hluchou holkou...
Fakt...
Normální berušku? Ale k čemu mi to bude? „Nechci tě nějak zneuctit nebo tak, ale...k čemu mi bude umět se proměnit na berušku?“ „Ruku na srdce, Marinette... obě víme, že k ničemu. Nic v podstatě nedovedeš, ale přeci jenom ti to jisté možnosti otevírá. Ber to jako útěk od starostí a chvíle odpočinku od života. Mirákulum vždycky dostane ten, kdo si to zaslouží a komu by to mohlo pomoct. Proto jsi ho dostala ty, Marinette.Má ti to pomoct se na chvíli uvolnit a zapomenut na všechny starosti. V podstatě jako anime v živý mikro formě.“ „Aha....No a jak to funguje?“ „Musíš říct „Tikki tečky“ jak kdybys někomu chtěla nakopat zadek.“ Když to řekla, vykulila jsem hrůzou oči. Já nemůžu mluvit...Nejde to. „A-ale já nemluvím.. Nemůžu. Nejde to.“ „Marinette, nebudu se ti smát jestli máš obavy, což teď vím, že máš. Vím, že se ti smáli, ale já nebudu... Nemám důvod. Tvůj vnitřní hlas je nádherný a vím, že tvůj normální taky.“ „Jak víš, že se mi smáli?“ „V podstatě tímto mám přístup ke všemu. K tvým myšlenkám, vzpomínkám a pocitům.“ „To je...celkem děsivý a krapet úchylný...“ „Ujišťuji tě, že nemám žádné postranní úmysly tyto informace použít pro zlé účely. Naopak to všem kwami pomáhá pomoct svým lidem.“ Že já se na ty náušnice dívala. „Teď ti možná přijde, že je toho na tebe pomoc a plně tomu nerozumíš, ale to je v pořádku. Nechci na tebe tlačit a dám ti tolik času kolik potřebuješ než budeš připravená se proměnit.“ „D-dobře...Tak asi děkuju...“ „Nemáš zač, Mari.“
Nebudu lhát. Je to divný a šílený. Jak je něco takovýho vůbec možný? Ale hádám, že bych si neměla stěžovat... Přeci jenom na chvíli utéct od reality nezní jako špatný nápad.
Master Fu's POV „Mistře, komu tedy dáte mirákulum kocoura? Berušku jste už dal, ale měl byste někoho už vybrat i pro Plagga. Byl v tom prstenu už dost dlouho.“ „Já vím, Wayzzi, ale vybrat toho co si to zaslouží je těžší než se zdá-“ V tu dobu uviděl chlapce rychle zachraňujícího kočku ze stromu. „Adriene!“ slyšel řvát jakýsi přísný ženský hlas. „Otec ti zakázal chodit ven, Adriene! A už ho nebaví tvoje neustálé útěky z domova! Máš se prý srovnat!“ „A-ale, Nathalie, já jen chtěl-“ „To je mi jedno, Adriene! Končím svůj monolog. Nastup si do auta a to co jsi chtěl říct můžeš říct svému otci a uvidíme jak on na to bude reagovat!“ Chlapec se smutným výrazem a pomalým krokem došel k autu a sedl si do zadního sedadla. „Tenhle...to bude kocour... Chce svobodu a mirákulum mu ji dá.“ „Jste si jist svou volbou, mistře?‘ zeptal se s nejistotou v hlase malý želví kwami. „Ano, Wayzzi...Tento mladý chlapec si ho zaslouží. Cítím to. Má čisté a dobré srdce, ale jak se zdá nedostatek svobody kvůli jeho otci. Chci mu dát to mirákulum, Wayzzi. Ještě dnes.“ „Dobrá, mistře...“
Bonus! „Sakra nic nevidím..Au! Hergot! Na něco jsem šlápl!“ „Mistře?“ „Tady je horolezecká stěna, Wayzzi, pomoz mi dolů!“
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Díky moc, lidi! 💞💞💞💞 Nečekala jsem, že vůbec někdy dosáhnu 100 hlasů, ale 300 v devíti kapitolách?! Pane bože! Hhshs a ta přečtení asi umírám- Moc dramatická? Omlouvám se 😅
Taky jako takový dar tady konečně máte zmínku o tý zlatý slámě 😂✊
