Deaf

十五

Marinette's POV
„Kdo byl ten kluk?" zeptala se Alya.
Přesně tuhle otázku jsem čekala a zároveň jsem věděla, že pouhým zavrtěním hlavou se z toho nedostanu, ale nemám tušení jak jí to vysvětlím. Bez toho aniž bych jí řekla pravdu... Neznám ji a nemůžu jí naplno věřit.
„Holka, proč se mnou nechceš mluvit? Udělala jsem něco?"
Zavrtěla jsem hlavou, abych ji uklidnila, že ne.
„Tak proč?"
Radši jsem začala lovit mobil v kapse a rychle najela na Messenger a modlila se, že má taky data a má je zaplý, aby jí to přišlo. Kdyžtak jí dám před obličej můj.
Alya pochopila a vyndala si mobil. Najela na Messenger a přečetla nahlas zprávu, kterou jsem poslala.

Marinette Dupain-Cheng: Nechci o tom mluvit a vlastně ani nemůžu...a jen tak někomu se svěřit nemůžu...

„Co to znamená, Marinette? Snažím se ti pomoct, chci ti pomoct, ale je to těžký, když mě nenecháš."
Já bych tě i ráda nechala, ale nevím jak ti to říct. Napsala jsem rychle další zprávu.

Marinette Dupain-Cheng: Alyo, já... já se bojím, že když ti to řeknu dopadne to jako minule...Kdy se po svěření na mě všichni otočili zády...

„Marinette, nejsem typ člověka, co by nechal své přátelé na holičkách. Můžeš mi věřit. Ano vím, že se moc neznámé, ale chci ti pomoct ať je to cokoliv. Právě teď jsem tě s baseballkou zbavila úchyla či co to bylo zač."
To je pravda... Mohla se jen otočil a dělat, že nic neviděla.
Dobře, Marinette, myslím, že bys jí to mohla říct nebo spíš napsat... Alespoň kousek pravdy.

Marinette Dupain-Cheng: Dobře, ale nepřerušuj mě prosím...a než s nezájmem odejdeš, dočti si to celý...

„Dobře, Marinette, neboj."
Povzdychla jsem si a začala psát část své minulosti.

Marinette Dupain-Cheng: Od malička... už od školy jsem byla šikanovaná. Ten kluk byl jeden z těch, co mě šikanovali.... Dlouho jsem ho neviděla....

„P-proč by tě někdo šikanoval?"

Marinette Dupain-Cheng: Lidi jsou v dnešní době zlý...

„To ano, ale...je tam nějaký konkrétní důvod? Nebyla jsi třeba, když to řeknu hnusně šprtka?"

Marinette Dupain-Cheng: Ne. Moje známky se držely na průměru.

„Tak proč? Mari, prosím řekni mi to! Musíš lidem věřit!"

Marinette Dupain-Cheng: Já už věřila několika lidem a vždy se to proti mně obrátilo... Teď nechci věřit nikomu. Jen mé rodině.

„Marinette, já chápu, že nechceš moc nikomu věřit, ale já ti chci pomoct. Nesmíš to v sobě držet. Ať se děje co se děje, chci to vědět, abych ti mohla pomoct a neplánuji se na tebe vykašlat až to zjistím. To ti přísahám! Kdybych se na tebe chtěla vykašlat, nemyslíš si, že bych to vzdala už dávno?"
Nevěděla jsem, co na to říct nebo respektive odepsat. Alya měla nejspíš pravdu...Kdyby se o to opravdu nezajímala, prostě by se přestala ptát a nechala to už být.

Marinette Dupain-Cheng: Asi máš pravdu... Omlouvám se.

„Nemáš žádný důvod se omlouvat! Jenom prosím buď ke mně teď upřímná."
Hluboce jsem se nadechla a začala psát. Alya očima hltala obrazovku svého mobilu.

Marinette Dupain-Cheng: Šikanovali mě, protože...

„Protože...?" ptala se netrpělivě.

Marinette Dupain-Cheng: Protože jsem hluchá....

Tak a je to venku! Alya ví Marinettino tajemství! 😱
Doufám, že dnešní kapitola nezklamala, když jsou ty Vánoce!
Je to takový menší dárek ode mě tak snad máte radost, že se alespoň Mari konečně svěřila.😁

Btw, když jsou ty Vánoce tak jsem se konečně rozhodla napsat si lepší bio, tak uvidíme, kdy to dokončím.😂

Veselé Vánoce, lidi! 🎄

Btw, jako takový další dárek jsem začala psát další knihu: Fakt "miluju". Kdo máte rádi sarkasmus, pojďte číst! 😂🙏