Deaf

八

Co to sakra má bejt?!
Kdo mi sem hodil krabičku?!
Sakra....Ale tak, když už to tady mám, alespoň se kouknu, co je uvnitř.
Vzala jsem krabičku a otevřela ji.
No ajta krajta...Jsou tam náušnice.
Divný... přijdou mi povědomé...Nah to si jen nalhávám určitě.
Ale zajímalo by mě, co sakra u mě v tašce dělají náušnice. Sice píchlý uši mám, ale náušnice nenosím.
No zkusit si je můžu...
Chtěla jsem si je nasadit, ale v tu chvíli mi vtrhla do pokoje mamča a poklepala mi na rameno.
Hned jsem se otočila a náušnice rychle schovala zpátky do krabičky
„Marinette, můžeš na chvíli pohlídat pekárnu? My musíme někam jet, ale do dvaceti minut budeme zpátky."
„Jasný..." nebyla jsem z toho vůbec nadšená upřímně. Budu muset být s lidmi a dávat velký pozor na to, co říkají.

Tak jsem tam stála a zírala všem na rty a u některých se mi bohužel vyskytl pohled i na jejich odporný zuby. To neznají kartáček a pastu ...nebo rovnátka?
Přiznám se, že to je celkem teror.
Když už jsem chtěla sklonit hlavu a na chvíli možná usnout cítila jsem na sobě něčí pohled. Vzhlédla jsem a opět uviděla toho emo kluka.
Dala jsem mu co chtěj a on se otočil k odchodu. Když odcházel ještě se za mnou otočil a usmál se na mě. Pak už doopravdy odešel.
Divný.

Mistr Wu's POV
„Jste si jistý, mistře?"
„Ano jsem. Věř mi, že si to tato dívka zaslouží."
„Ale co na to, Tikki, mistře? Ona neví, že je tato dívka hluchá..."
„Neboj se. To se zvládne. Všechno se nějak zvládne."
„A komu dáte ten prsten?"
„Ještě nevím, Wayzzi...."
„Co ten kluk, který právě vyšel z pekárny?"
„Je milý a cítím z něj přátelskou a dobrosrdečnou auru, ale... nehodí se mi k němu prsten. Ten ne, Wayzzi."
„Dobrá, mistře..."

Marinette's POV
Hned co se rodiče vrátili, vyběhla jsem schody ke mně do pokoje a zavřela ho.
Šla jsem ke svému stolku, kde je položená krabička s náušnicemi.
Popadla jsem krabičku a otevřela ji. Vzala jsem náušnice do ruky a chvíli jsem si je prohlížela. Váhala jsem jestli si je na sebe vůbec vzít... Já vím, že to zní hloupě, ale přeci jenom nebyly moje a třeba tam spadly náhodou...Nechci někomu zkazit dárek nebo překvapení, ale nakonec zvítězila zvědavost. Chtěla jsem alespoň vědět jak v nich budu vypadat, než se po nich někdo třeba začne shánět. Což upřímně doufám, že ne, protože jsou celkem roztomilý.
Opatrně jsem si nasadila jednu náušnici a chvíli potom i druhou a podívala se na sebe do zrcadla. Vypadám v nich celkem dobře bych řekla...
Když jsem chtěla sáhnout po mobilu, abych se s nima mohla vyfotit, začala z nich vycházet jakási záře.
Začala jsem máchat rukama jako šílená a smyslů zbavená.
Co se to sakra děje?!!
Neměla jsem páru, co dělat a co se to děje, protože to se nestává úplně každý den, že si nasadíte náušnice a začne vám z nich zářit.
Ovšem to, co se stalo potom... Už není vůbec normální....

Tak a je tady Draga s novou kapitolou 🙏 Doufám, že to není strašný a že mě *ehm ehm* někdo nezabije.😂😅🙏

Btw pokud vás čekání na nový kapitoly nebaví tak instagram: otaku_sekai_am, je tam MLB texting story. 😏😂 Jo hlavně nenápadně, stejně to nikoho nezajímá, Drago.😂