Deaf

十一

Adrien's POV (kdo si říká: no konečně? XD)
Vzbudil jsem se na otravnost mého budíku, vstal jsem a odbelhal jsem se do koupelny.
Nějak spěchat nemusím stejně nechodím do školy...Ale fakt bych chtěl! Chci být jako normální teenager mého věku a ne jak v zajetí. Bohužel to je přesně to, co jsem. Jako v zajetí. Zajat vlastním otcem, který mě ani nenechá jít do obchodu koupit si jídlo, který potřebuju pro přežití. Ne. Všechno dělá Nathalie a bodyguard. Nechápu proč mám bodyguarda, když se můžu pohybovat jen po domě. A dobře někdy jdu ven ...s celým personálem kvůli focení, který mě má samozřejmě pod přísným dohledem.
Tomu říkám život.
Po vyčištění zubů jsem se vrhnul zpátky do postele, ale moje oko zachytilo něco ležícího na stole.
Krabička?
Šel jsem blíž ke stolu, abych si mohl tu krabičku líp prohlídnout. Vypadala zajímavě.
Vzal jsem si ji do ruky a otevřel ji. Uvnitř byl prsten.
Divný... nepamatuju si, že by mi otec koupil nějakej prsten.
Ale když už to tady je tak si ho zkusím.
Nasadil jsem si ho a najednou z něj začala vycházet záře.
„Co to sakra?!“ začal jsem máchat rukama jako, když chlápek signalizuje letadlům přistání. Když ta záře zmizela, objevilo se tam cosi malého a černého.
„...Co to je?“
„Já ti dám takový TO, až ti spadne paruka!“ začalo to na mě pištět.
„Já ti dám takovou paruku! Tohle háro je pravý!“
„Jo jako moje rohy!“
„Ty nemáš rohy!“
„No právě!“
Tss. Ta černá levitující věc je teda pěkně drzá...Jak se opovažuje urazit vlasy samotného modela?!
„Co jseš vůbec zač? Nějakej kapesní urážeč made in china nebo jak?“
„No...z Číny jsem, ale toho kapesního urážeče si vyprošuju! Já jsem kwami! Černého kocoura a urážím ze své vlastní svobodné vůle!“ vypísklo to na mě.
„A proč jseš tady?“
„Protože jsi vytáhl a nasadil sis ten prsten, Einsteine! Logicky.“
Jo naprosto logický. Mně se totiž děje naprosto běžně, že mi z něčeho vylítne nějakej malej... jakže to bylo? Kwami? Nějakej malej, otravnej, drzej a neznajíc základní mravy kwami.
„A můžeš mi říct, proč jseš tady?“
„No to bych taky rád věděl. Protože kwami se předávají lidem, kteří ho potřebují a jsou ho hodni, ale já vidím jen nějakého přidrzlýho puberťáka! Nemáš sourozence?“
„Ne.“
„No tak to nemám páru, proč tu jsem.“
„Hele, ty mi tady nic o drzosti neříkej! Ty sis tady v klidu vylítl z prstenu a začal jsi tady na mě prskat, takže klídek!“
„Protože jsi mě nazval "to". Tss, taková urážka!“ prskal.„A jinak, jsem Plagg.“
„Já Ad-“
„Adrien já vím.“ skočil mi do řeči.„Furt nevím, proč jsem tady.“
„Co vlastně děláš? Nebo jako co umíš? Jakože jak pomáháš?“
„Já jsem pochopil, cos myslel tou první otázkou. Nemusíš se ptát třikrát, akorát musím poslouchat tvůj hlas dýl. Hele, každý kwami představuje nějaké zvíře. Já představuju kocoura. Když řekneš povel k transformaci, proměníš se na kočku.“
„Prostě kočku?“
„Černou kočku.“
„Obyče-“
„Jo! Obyčejnou černou kočku! Kolikrát to chceš slyšet?!“
„Tak promiň no...Nebyl jsem si jistý, protože fakt netuším, k čemu mi to jako bude!“
„Trochu respektu! Možná se ti to zdá k ničemu, ale to mirákulum ti dává svobodu, abys věděl!“
„Svobodu?“
„Ber to jako útěk před realitou. Proměníš se na kočku a zmizíš, ale proč ho dal mistr zrovna tobě?“
„Asi .... protože mě otec nenechá vyjít z domu ani na nákup?“
„Jo nejspíš proto, ale abychom si ujasnili pravidla: musíš mě krmit a uctívat mě jako krále!“
„To druhý jsi si stoprocentně vymyslel.“
„Možná, ale to krmení ne. Takže mi sem dej nějaký jídlo, kámo, pěkně dlouho jsem nic nejedl!“
Už teď cítím, že to bude fakt zábava...

Tak konečně ta sláma je na scéně. 😂👌
Doufám, že kapitola nezklamala. 🙏
Nevím jestli kapitola vyjde příští víkend, ale budu se snažit!
Ale chci si dopsat kapitolu od mého příběhu ŌkaRyū, který stejně nikdo nečte, ale furt mě baví, takže ho psát budu! 😂👍
To je ode mě pro teď vše~~~

OtakuSekaiAM
Instagram: otaku_sekai_am