Deaf

二十四

Marinette's POV
Otočila jsem se a spatřila... Adriena?! Sakra...Stalo se přesně to, co jsem nechtěla, aby se stalo.
Tázavě jsem se na něj podívala s nadzvednutým obočím a čekala až něco řekne.
Bylo vidět, že chvíli váhal, ale nakonec se vymáčkl.
„Ahoj...jen mě tak napadlo, jestli jsme se už někdy neviděli? Mám totiž pocit, že jsem tvůj obličej už někde viděl..“
Pokrčila jsem rameny a chystala se k odchodu, ale Adrien mě zastavil a otočil mě k němu zpátky.
„Počkej...Nech mě přemýšlet. Určitě jsem tě už někdy viděl...“
To je trochu úchylný ne? Nepřipadá mu to třeba neslušný, že na mě čumí jak na exemplář v muzeu?
Silou jsem se mu vyškubla a vyrazila domů. Ani jsem se neohlídla, jen jsem prostě chtěla být co nejdřív doma.
Nevím jestli na mě volal nebo ne, ale upřímně mi to bylo jedno.

Hned jakmile jsem dorazila domů, namířila jsem si to do pokoje.
Připravila jsem se na další den školy a poté šla na mobil.
Stejně jsem neměla co dělat.
Projížděla jsem sociální sítě a najednou na mě vyskočila zpráva z Messengeru. Opět od toho Luky.

Luka Couffaine: Slyšel jsem, že máte novýho spolužáka... Adriena Agresta hmm? Radši se od něj drž dál

Proč bych se od něj měla držet dál? Jako já se držím dál od všech, ale proč mě upozorňuje zrovna na něj? A jak se to vůbec dozvěděl? A proč bych měla dělat, co mi říká?

Marinette Dupain-Cheng: Jak to víš?

Luka Couffaine: Mám své zdroje, kotě. Ale být tebou radši bych poslechl. Drž se od něj dál

Marinette Dupain-Cheng: Proč? Nemám jediný důvod ti věřit nebo tě poslouchat. Neznám tě a ty mě taky neznáš a píšeš mi s tím, že víš, že máme nového spolužáka ve třídě, která je ve škole, do které nechodíš a chceš po mně a bych dělala, co mi řekneš?

Luka Couffaine: Jak víš, že nechodím do tvé školy?

Marinette Dupain-Cheng: Jsem celkem všímavá a zrak beru jako svůj silnější smysl...

Hlavně zrak je jediný způsob, jak můžu žít relativně normální život.

Luka Couffaine: Aha...ok...No jseš bystrá, to musím uznat. Ale dávám ti dobrou radu. Drž se od něj dál

Marinette Dupain-Cheng: Stále jsi mi neřekl proč

Luka Couffaine: Prostě mi věř. Není to člověk, se kterým by ses chtěla zahazovat

Marinette Dupain-Cheng: S tebou se ale taky nechci zahazovat a pořád mi píšeš, i když jsem ti svůj nezájem dala dostatečně najevo

Luka Couffaine: Mě se jen tak nezbavíš ;)

Marinette Dupain-Cheng: Jsi nechutný

Luka Couffaine: Být tebou dávám si pozor, co píšu nebo říkám ;) Věř mi, že mě naštvat nechceš :) A už mě neignoruj, Marinette, nemám rád, když mě lidi ignorují :)

Marinette Dupain-Cheng: Jseš ujetej úchyl! Nech mě na pokoji!

Luka Couffaine: Ty tady neurčuješ podmínky, Mari :) Pro teď ti to odpustím, ale příště trochu víc slušnosti bych prosil

Marinette Dupain-Cheng: Co po mně sakra chceš?

Luka Couffaine: Zatím nic :) ale až přijde čas mile rád ti to řeknu. Teda spíš napíšu :'D Ty bys toho moc stejně neslyšela

Byla jsem v šoku. Kdo to je a jak ví, že jsem hluchá?!

Marinette Dupain-Cheng: J-jak to sakra víš?! Kdo sakra jsi?!

Luka Couffaine: Vím toho hodně, Mari :) Nicméně teď musím jít. Tak zatím!

Ten spropadenec! Jak se to sakra dozvěděl? Co po mně vůbec chce? A kdo to ksakru je?!

Po dlouhé době další kapitola!~~ 😅
Já vím...zase mi to trvalo. A další kapitola nevím, kde vyjde a nic radši neslibuju. Je to těžký stíhat psát všechno na anglickém účtě a tomhle + učit se na poslední testy do školy. 😅 Takže jo fakt bomba.👌 Ale snažím se vždycky napsat další kapitolu co nejdřív.♥️
Doufám, že vás tím čekáním vždycky nezklamu moc a že jste si tuhle kapitolu alespoň užili. 😅
U další, která nevím, kdy bude, zase zdár~