Deaf

七

Marinette's POV
Díky svému buzerujícímu náramku jsem se vzbudila do dalšího hnusnýho dne plnýho neúspěchu jako každé ráno.
Ještě, že je dnes alespoň pátek a pak budu mít na dva dny klid.
Každopádně jsem vstala a zařídila si svůj ranní business, oblékla se, vzala si svého nejlepšího kámoše - můj mobil a vyrazila k budově pekelný.

(Moje každodenní ráno😂 Kdo se v tom taky najde?)

U vchodu jsem viděla Alyu jak se opírá o dveře.
Teď mám nutkání hnout s těma dveřma.
Nicméně jsem se ji snažila obejít a projít do školy a pak hned do třídy.
Mé plány ovšem byly přerušeny Alyou.
„Ahoj, holka! Napadlo mě, že na tebe počkám, abychom šli společně do třídy!"
Sakra...
Jenom jsem pokrčila rameny a dál si jí nevšímala a prostě vyrazila do třídy.
S Alyou po mém boku samozřejmě.
Divný na tom je, že mi její přítomnost je příjemná...a ne protivná jak se snažím sama sobě nalhat. Ale nemůžu si dovolit někomu opět jen tak poskytnout mou důvěru. Znova už ne. Na to nesmíš zapomínat, Marinette!
Tentokrát nesmíš být hned důvěřivá.
A tak jsem se ponořená v takovýchto myšlenkách dostala do třídy i s Alyou vedle mě.
Hned jak jsem si sedla mi zavibroval mobil v kapse.
Vyndala jsem ho, abych se koukla a vidím zprávu od Alyii.
Zapnu Messenger a čekám až se mi to konečně načte na školní wifi a rozmyšlím jestli odpovědět.

Alya Césaire: Hej, holka tak ses rozhodla? :D

Povzdychla jsem si a nakonec odpověděla.

Marinette Dupain-Cheng: Jenom z poloviny... Budu ti odepisovat jenom, když budi mít náladu...

Alya Césaire: Takže teď ji máš? Super! Hele umíš tu látku na ten test?

Marinette Dupain-Cheng: Já tenhle týden testy ještě nepíšu...

Alya Césaire: To není fér!

Marinette Dupain-Cheng: ¯\_(ツ)_/¯

Alya Césaire: To bylo celkem krutý, holka...

Marinette Dupain-Cheng: Asi jo no...Co už.

Alya Césaire: Wow...just wow...

Chtěla jsem odepsat, ale zazvonilo na hodinu. Tak možná později.
Mezitím co ostatní psali test a já si sadisticky užívala jejich zoufalé výrazy, jsem si i kreslila na papír, kterej jsem vytrhla ze sešitu matiky.
Kreslila jsem fanart na wolf's rain.
Konkrétně Toboeho.
Po skončení testu se Alya podívala, co kreslím.
„Ty máš ráda Wolf's rain?!!"
No hádej, Sherlock.
Nicméně jsem jen kývla hlavou.
„Já taky! Jen ta poslední epizoda mě naštvala....To moc nevychytali..."
Na tohle jsem hned přikývla v plném souhlasu, protože to fakt teda nevychytali.
Pak už jsem hlavně věnovala pozornost paní učitelce. Konkrétně jejím rtům, abych je mohla číst.
Pak usuzuji podle reakcí, že zazvonilo. Rozhodla jsem se jít na procházku na chodbu a Alya mi byla v patách. Samozřejmě.
Samozřejmě mi zavibroval mobil na oznámení, že mi přišla nová zpráva.

Alya Césaire: Nepřijde ti divný, že tady stojíme a píšeme si místo normálního mluvení?

Marinette Dupain-Cheng: Hmm ani ne. Vždyť je 21. století ne? Dělá to každý.

Alya Césaire: Holka! -__- Jak tě přiměju, abys se mnou mluvila?

Marinette Dupain-Cheng: Nijak. 🙃

Pak už naštěstí zvonilo na další hodinu.
Celý zbytek školního dne se pak odehrával v cyklu Alya chce mluvit, Marinette ne.

Pak jsem už konečně šla domu, když v tom jsem měla pocit, jakoby mi něco přistálo do tašky. Nechala jsem to být a došla domu.
Ovšem hned, co jsem došla jsem si vzpomněla na tu tašku a radši se přesvědčila, že je vše tak má.
No zjistila jsem že je tam něco navíc...

A tady je Draga s novou kapitolou! 🙏🙏🙏
Po obdržení výhrůžky smrti aka vyjedení ledničky a vypití všeho mléka jsem se rozhodla, že tu kapitolu radši dopíšu hned. 😂👌

Ještě bych chtěla zmínit, že společně s Nishi (niashanoe) máme společný profil OtakuSekaiAM a nově i instagram otaku_sekai_am.
Takže (pokud chcete samozřejmě 😂) tam jděte dát follow! 🙏 Budeme si toho nesmírně cenit. 🙏

Teď už se fakt loučím.😂👋