Avengers: Kill-Woman

5*

Když jsem vycházela ze zasedací místnosti, šla jsem k výtahu, už se zavíraly dveře, ale než se zavřela, vběhl Peter.
,,Co tu děláš? Myslela jsem že jsi už v pokoji."
,,Něco jsi mi slíbila a zatím nedodržela." Nechápavě jsem se na něj podívala a pozvedla obočí, aby to vysvětlil. ,,Ten večer v té uličce, pamatuješ?"
Sakra.
Já doufala, že na to zapomněl, tak prý ne.
,,Jo, pamatuju."
,,Tak povídej. Proč jsi to udělala? A co jsi zač, Kate?" smutně jsem se něj podívala a on na mě.
,,Nemůžu ti to říct, jde o to, že jsem si zažila své. Dobré i špatné, ale hlavně to špatné. Jedno ti ale řeknu, v ten večer jsem to opravdu neudělala naschvál. Jesli mi nevěříš, nevěř. Ty máš nádherný život a já ti ho nechci kazit svými vzpomínkami." zkoušela jsem se z toho vykroutit. Bylo vidět, že přemýšlí, ale kývnul na znak, že to chápe.
,,Dobře, chápu to." nakonec se usmál a já taky.
,,A jen tak mimochodem, v tu noc jsem potkala moc milého kluka v převleku za pavouka." usmála jsem se na něj. Hned na to se mu rozzářily oči, jak malému dítěti, co vidí hračku.
Dobrá práce, Kate.
Úsměv mi opětoval. Vyšli jsme z výtahu a šli k sobě do pokoje. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vážně jsem mu to řekla? Povzdechla jsem si, tohle začíná být průser. Někdo zaťukal a vešel, hned jsem poznala Natashu.
,,Ahoj, Kate."
,,Ahoj, Nat. Co potřebuješ?"
,,Nic, jen jestli si nechceš semnou, Wandou a Peterem zahrát "nikdy jsem", tak jsem se šla zeptat."
,,Vždyť to je hra pro děti." Zasmála jsem se.
,,Jo, ale nás napadlo, že bychom se tak lépe poznaly."
Ou.
Tohohle jsem se bála. Že mě poznají. Že mě budou znát lépe, než já sama sebe. Stejně jsem souhlasila.
,,To beru. A kdy?"
,,Teď hned, jestli nemáš nic jinýho na práci."
,,Ne nemám."
,,Tak pojď."

Ahoj💜
Chci se omluvit, ale teď budou spíše kratší kapitole😊
Nemám tolik času a potřebuju, aby mi to vycházelo💙
Určitě zanech komentář, ráda si počtu💜💜

346 slov 👑