Avengers: Kill-Woman

14

~POHLED KATE (CLAIRE)~
Probudilo mě ranní slunko. Jak já to nenávidím! Jako kdyby mi zblízka svítili baterku do očí. Odhodlala jsem vstát. Dnes opouštím svůj starý, smutný, bolestivý život. Jdu si do koupelny udělat hygienu. Vypadám hrozně. Kruhy pod očima, červené oči a také napuchlé oči. Připadám si jako kdybych měla kocovinu.

,,Dobré ráno Claire Shimer." řeknu si sama pro sebe. Kdyby mě někdo viděl, určitě by si myslel, že jsem blázen. To taky jsem. U normálního člověka by bylo divný, aby ho bavilo zabíjet lidi. Mě to baví. Přitom jsem sama sebou a nikým jiným. Rychle jsem prolítla koupelny, abych mohla vyrazit a dát všemu poslední sbohem.

Sbalila jsem si věci. No vlastně. Žádný věci nemám, jenom to co mám na sobě. Po cestě si něco koupím. Zamkla jsem pokoj a klíčky vrátit na recepci.

Vyšla jsem na čerstvý vzduch. Bylo to příjemné. Šla jsem směrem z města. Napadlo mě jet autobusem, ale ráda se projdu. Dala jsem si kapuci, protože mě očumovali nějací kokoti. Pak šok. Začalo mi být srdce, jako nikdy. Kde se tu vzal? Proč? Musím zmizet. Asi nechápete co mě to zase popadlo. Viděla jsem otce. Přijde mi tak odpornej. Vypadal jako by něco hledal. Šla jsem jiným směrem než on. To snad ne. Cítím nějakou odpornou ruku, co se mě dotýká. Podívala jsem se na něj. Byl slizkej. Byl horší než jsem si myslela. Okamžitě jsem začala utíkat, pryč od něj.

~POHLED LOKI~
Hledal jsem spolu s Thorem svou dceru. Jmenuje se Kate, myslím. Jakouko-li dívku jsme si prohlédli. Otec mi řekl její podobu. Zatím jsme ji nenašli. Sáhl jsem jedné dívce na rameno a chtěl si otočit k sobě, ale jakoby ztuhla. Přeci jen se na mě podívala. Měla ve tváři znechucení. Pak mi utekla.

,,Thore, to bude ona!" křikl jsem.

,,Kate, stůj!"

Nepřestala běžet, málem ji srazilo i auto. Utekla nám do uličky.

,,Loki, dělej nebo ji nechytíme!"

,,Vždyť jdu."

,,Kde je?! Sem zabočila."

,,Thore, je na střeše!"

,,Jak se tam sakra tak rychle dostala! Tohle nemůže být tvá dcera. No nic chytni se mého pasu a vezmu nás nahoru."

Neměl jsem na vybranou. Udělal jsem, tak jak chtěl.

,,Kate, stůj sakra! Jako tvůj otec ti říkám stůj!"

Poslechla mne.

~POHLED KATE (CLAIRE)~
,,Kate, stůj sakra! Jako tvůj otec ti říkám stůj!"

Vážně! On, že se považuje za otce. To snad ne.

Stála jsem na místě jako připoutaná. Nebyla jsem schopna sebemenšího pohybu. Otočila jsem se na něj. Převzala jsem na sebe svou normální podobu Kate, sundala si kapuci.

Přešla jsem rychlým krokem až k němu a vlepila mu facku, dala jsem si na ní záležet. Thor vykulil oči, vypadal že tu vůbec není.

,,Ty?! Vážně se zrovna ty se považuješ za otce?! To si ze mě děláš prdel?! Sakra Loki! Dlouhých sto let ses neukázal! Kvůli tobě jsem trpěla! Kvůli tobě jsem přišla o rodinu! Přišla jsem o všechno co jsem měla! Za všechno můžeš ty!"

,,Co?! Já ani nevěděl, že existuješ!"

,,Uklidni te se! Oba dva!" okřikl nás Thor a nevypadal nadšeně.

,,Co po mě chcete?"

,,Tvoji pomoc Kate."

,,Najednou, když já jsem potřebovala pomoc, nikdo tu nebyl!"