Avengers: Kill-Woman

59

DOLE INFO!

Celou cestu se Steve snažil o jakkoliv komunikaci mezi námi, ale skončilo to jen mým tichem, nakonec to vzdal. Chvíli jsem i spala, ale byla to nejspíše chyba.

,,Petere," vzlykla jsem. ,,nesmíš odejít, nesmíš." Vzlykala jsem.
Vzal do ruky mou tvář a hluboce se mi zadíval do očí. Přiložila jsem mou ruku na jeho a přidržovala ji tam.

,,Miluju tě." Zašeptal. To už jsem brečela úplně.

,,Já tebe taky." A v tu chvíli jsem ho políbila. Měl tak hebké, sladké a teplé rty. Kéž by tahle chvíle neskončila. Kéž bych měla více času. Bylo pozdě. Rozplynul se mi v náručí. Tak to bylo v té vizi. Otevřela jsem oči. Jediné, co po něm zbylo byl prach.

,,Kate!" Probudil mě hluboký hlas. Okamžitě jsem otevřela oči. Zrychlený dech, vlhké tváře od slz a zmatený výraz v obličeji.
,,Co se stalo?" Se starostí se zeptal.

,,To nic, nic mi není, jen zlý sen." Uklidňovala jsem ho, ale spíš jsem chtěla uklidnit samu sebe. Odpoutala jsem se a co nejrychleji vylezla z auta.

,,Pokoj máš pořád stejný." Řekl za mnou. Jen jsem kývla na souhlas. Steve šel napřed s věcmi a já zůstala jen stát. Ten sen. Ta vzpomínka. Není poprvé, co se mi to zdálo. Pět let se mi ta scéna odehrává před očima. Většinou, vlastně vždy jsem se probudila se zpoceným prostěradlem. Někdy jsem záměrně nešla spát, abych se vyhnula snu, který mě děsí a připomíná mi, že jsem ho ztratila.

🌻
Zdravím, tohle je jen rychlá kapitola, protože mně momentálně nic nenapadá a druhá věc je, že s největší pravděpodobností příští týden budu bez internetu.
Jedeme na chatu, kde internet není, jet tam nechci, ale co s tím nedělám? Chodit ven moc nebudu, protože ty vedra, co teď jsou? Panebože....chcípám. Budu aspoň psát další část, abych pak mohla zveřejňovat 💗jinak užívejte prázdniny a nedělejte kraviny, u kterých se můžete zabít😂muluju vás 🌍💗