Avengers: Kill-Woman

6

Když jsem souhlasila, po chvilce jsem toho litovala. Neřeknu kdyby tam byly jen holky, ale je tam i Peter. Každopádně, mě Natasha odvedla do jejího pokoje, kde už Wanda a Peter čekali.
Sedli jsme si do čtverce.
,,Na něco jsem zapomněla." vyjekla Nat. Doběhla pro něco do kuchyně. Když jsem viděla jak jde zpátky, protočila jsem oči.
,,Vážně?"
,,Jo vážně, bez alkoholu by nebyla sranda!" přitom mě bouchla do ramene. Přinesla vodku a whiskey.
,,Takže, každý se vystřídáme. Řeknu příklad "nikdy jsem nikoho nepolíbila" a když jsme to udělali, tak se napijeme a když, tak ne. Chápeme všichni?"
,,Ano." řekli jsme jednohlasně. Nemohla jsem uvěřit, že hraju hru pro děti.
,,Tak jo. Začne Wanda pak já, Peter a na konec Kate. Platí?" Wanda se hned ujala slova.
,,Takže....Nikdy jsem nikoho nepolíbila. Vím říkala to Nat jako příklad, ale nic mě nenapadá."
,,To nevadí." odpověděla jsem ji, co nejvíc mile. Wanda a Nat se napili, ale já a Peter ne.
,,Kate ty si nikdy nikoho nepolíbila?" zeptá se mě docela udiveně Wanda.
,,Ne."
,,Fakt?" teď se přidal i Peter.
,,Vadí?"
,,Ne! Vůbec." dál jsme ti neřešili.
Teď říkala Natasha.
,,Nikdy jsem se nezamilovala." teď se napili všichni. Nikdo to neřešil. Každý se aspoň jednou zamiloval, doufám. Teď byl na řadě Peter.
,,Nikdy jsem s nikým nespal." řekl to docela nervózně. Napily jsme se jen já, Nat a Wanda. Všichni na mě upřeli pohled.
,,Počkat, ty už nejsi..." začala Wanda.
,,Ne, ale bohužel nedobrovolně."
,,Jako vážně! Tebe někdo znásilnil?!"
,,Ano, Petere ale už hodně dávno."
,,Vždyť ti je teprve šestnáct." Teď jsem byla trochu v rozpacích. Co mám říct pravdu? Lež?
,,Hele, já už jsem docela unavená...Takže dobrou." co nejrychleji jsem vypadla z pokoje a šla do mého. Zapadla jsem do postele. Malém se dozvěděli pravdu. Slyším klepání.

,,Dále!"
,,Ahoj."
,,Petere? Co tu děláš?"
,,Potřebuju ti něco říct."
,,Aha..Tak si sedni." a ukázala jsem na kousek volné postele. Až po chvilce mi došlo, že to bylo trochu divný to nevadí.
,,Dík." a u toho udělal ten úsměv, který že mě udělal tu milou holku, která nikoho nezabila.
,,Tak co mi chceš říct?"
,,Víš..Kate. Já tě mám rád, možná i víc než rád." tak tohle jsem nečekala.
,,Já tebe taky Petere." hned na to se mu rozzářily oči, jako malé dvě hvězdičky. Chvíli jsme se na sebe jen dívali, a nic neříkali. Ale pak jsme se k sobě začali přibližovat. Skoro byl i mě, ale já uhla. Nevím proč, ale nebyla jsem připravená se s někým podělit o mé minulosti.
,,To nevadí, i tak tě mám rád." to bylo jediné co mi řekl a odešel. Teď jsem litovala, že jsem uhla, ale zároveň mi dělalo dobře, že zatím nikdo nic neví kromě Furyho.

Ahoj💜 zas a zas kratší kapitola, ale líp se to píše💙 snad nevadí💙