43

1.1K 91 3
                                    

,,Protože to jseš ty Petere!" Vyjekla jsem. Po tvářích mi tekly slzy. Otočila jsem se k němu zády. Kolem mého pasu se obmotaly ruce.

,,Já tě nechtěla ztratit, a proto jsem to udělala. Nahrála jsem svoji vlastní smrt." Vzlykala jsem. Sedla jsem si na zem. Peter si ke mně klekl. Vzal do rukou moje tváře.

,,Jsi krásnější než si tě pamatuju." Řekl a já se uchechtla.

,,Ty máš zas větší svaly." Teď se pro změnu uchechtl Peter.

Peter se mi podíval do očí. Ty jeho čokoládky...vždy jsem se v nich topila. Začal se přibližovat a já věděla co chce udělat. Jeho teplý dech jsem cítila na svých rtech. Už byl jen kousek od mých rtů, ale do pokoje, do slova, vlítl Stark. Okamžitě jsem se odtáhli.

,,Ou, hmm promiňte, ale jsme skoro na místě." A s tímto zas odešel.

,,Tak to aby jsme šli." Odkašlala jsem si. Vyšla jsem z pokoje a mířila si to za Starkem.

Po dlouhém hledání zpáteční cesty jsem konečně našla Starka.

,,Můžeš na chviličku?"

Kývla jsem na souhlas.

Šli jsme stranou, aby nás nikdo neslyšel.

,,Co chceš Starku?"

,,Hele budu si na tebe dávat pozor. Nevím jak je možný, že žiješ. Petera to dost ranilo, takže proč ses najednou vrátila? Chceš mu zase zničit život?!" Vyjel na mě. Chytla jsem ho pod krkem a přitiskla ke zdi.

,,Vyjasníme si pár věcí. Za prvý, semnou takhle mluvit nebudeš. Za druhý, může ti být jedno kde jsem byla. Dělala jsem to pro Petera. Za třetí jsem se nevrátila dobrovolně!" Sykla jsem po něm a pustila ho.





🙈🙈🙈🙈další 💕furt se vám to líbí?😂💕

Avengers: Kill-WomanKde žijí příběhy. Začni objevovat