Chci být sakra sama! Konečně střecha. Bohužel, jsem v tuto chvíli nekoukala na cestu. Uprostřed střechy byla díra jako kráva. Opravdu nechápu, že dokážu být tak blbá a přehlídnu díru o velikosti slona. Zakopla jsem a spadla. Peter skočil za mnou asi o chvíli později. Viděla jsem jak vystřeluje pavučinu směrem ke mně. Vše jsem viděla zpomaleně jako ve filmu. Dívala jsem se mu do jeho pavoučích očí. Bylo vidět jak se soustředil. Zbývalo pár metrů, pár sekund...
Mé tělo pavučina nestihla zachytit v čas. Hlava se setkala se zemí. Jen jsem tak visela na pavučině. Peter seskočil dolů k mému tělu. Odřízl ho od pavučiny a přitiskl k sobě. Dál mi pramínek vlasů za ucho.
,,Ne Kate! Nesmíš mě opustit miluju tě!" dál jsem mu nerozuměla. Brečel. Mezi zvliky něco povídal, ale moc potichu. Asi si říkáte jak to vím..
Víte já neumřela. Byla to jen iluze. Chtěla jsem aby na mě všichni zapomněli. Aby zapomněli na Kate Dalyovou. Na to jak vypadá. Sledovala jsem jak Peter svírá v objetí falešnou Kate. V očích jsem měla slzy. Nedokázala jsem je zastavit, byly jako vodopád. On mě miloval a já jeho. Teď už je pozdě. Kate Dalyová už neexistuje.
202 slov💙
ČTEŠ
Avengers: Kill-Woman
Fanfiction✔TENTO PŘÍBĚH JE MŮJ PRVNÍ! MÁ HODNĚ CHYB!✔KRÁTKÉ KAPITOLY!❌NE VŠECHNO JE PODLE FILMU! Od 7.3.2020 probíhá oprava Jsem Kate Dalyová. V šesti letech jsem viděla umírat vlastní mámu. Zabila ji Hydra. A mě odvedla, protože věděli že jsem dcera člověka...
