Prolog*

4.5K 168 21
                                    

,,Mami?" zeptala jsem se ,,Ano zlatíčko?" ,,Někdo klepe na dveře," odpověděla jsem ji. Mamka šla otevřít dveře, ale dělat to neměla. Bylo mi teprve šest, když jsem viděla jak pomalu odemkla a dveře se rozrazily. Tři velcí muži v černém oblečení vtrhli do našeho bytu. Mamka si mě k sobě okamžitě přitáhla, schovala jsem se za ní, ale ti muži mě od ní odtrhli. Jeden z těch mužů vytáhl zbraň, a namířil ji na mamku, přímo na hlavu. Začala jsem hrozně moc brečet. Věděla jsem co přijde, jediný člověk který mi zbyl za chvíli nebude. Muž střelil a já jsem začala křičet, ale zacpali mi pusu. Chtěla jsem k ní. Nemohla jsem. Odvedli mě do auta a strčili do kufru. Jeli jsme strašně dlouho. Když zastavili, slyšela jsem jak se o něčem baví, ale nerozuměla jsem jim. Když přestali jeden z nich otevřel kufr a já se konečně mohla normálně nadechnout. Vzal mě za vlasy a odvedl do velké budovy. Ječela jsem, jak nejvíc to šlo. ,,Drž hubu!" okřikl mě muž, který mi zabil mámu. Šli jsme dlouhou temnou chodbou, až na konec mě hodil do klece. Na dvakrát zamkl a odešel zase zpátky. Já si sedla do nejtmavšího koutu co tady byl, dala si hlavu mezi kolena a rozbrečela se. Když jsem se vzbudila, cítila jsem jak mám od pláče ulepené a nateklé oči.
Čekala jsem až si pro mě přijdou. Viděla jsem to ve filmech, jak lidi mučí. Mně teď mučil můj žaludek, měla jsem velký hlad. Z mých myšlenek mě vyrušily kroky neznámé osoby. Kroky se přibližovaly a já byla čím dál tím nervóznější. Už byl tady, vysoký chlap s hnědými vlasy, které měl nagelovaný. Odemykal klec, celou dobu na mě civěl. Když odemknul, chytil mě silně za rameno. Snažila jsem se bránit, ale uhodil mě a přitom se uchechtl ,,Spolupracuj, nebo skoncíš jako tvoje kurevská máma!" Nejradši bych utekla, ale radši jsem "spolupracovala", tentokrát jsme šli do místnosti, kde bylo jen jedno křeslo a k němu nějaké kabely. Surově mě na něj posadil a připnul mi pásy a přes pusu mi dal izolepu. ,,Zkus se pohnout a zabiju tě!" já byla totálně ztuhlá. Pak odešel z místnosti. Dívala jsem se do zrcadlo, co tu bylo. Vypadala jsem příšerně. Najednou jsem cítila lehké šimraní a pak křeča bolest.

A tohle prožívám sedm let dokola. S každodenním mučením a cvičením na vraha. Učili mě jak zlomit vaz, používat mé schopnosti. Nebyla jsem tu ale sama. Byl tu jeden chlap, měl levou ruku z oceli. Říkají mu "Winter Soldier" mně zas "Kill-Woman" oba zabijíme lidi, jaké nám poručí. Akorát jediný rozdíl mezi námi byl, že na něm nedělali pokusy. Je mu jen před říkávali z nějaké malé knížky, potom řekli koho má zabít. Mně dávali elektro šoky, podřezávali mi krk tak abych neumřela a pamatovala si, že mám poslouchat, jeden z nich mě i znásilnil. Na ten den nezapomenu, jako stejně když mi zabili mámu. Musela jsem pít i nějaké tekutiny, které namíchali a čekali, co se stane. Díky tomu jsem získala jednu schopnost a půl. Dokázala jsem vytvořit v ruce oheň aniž bych se popálila, postupem času jsem zesílala, a uměla vytvořit modrý oheň, který je mnohem silnější. Divíte se té poloviny? To je proto, že tu schopnost neovládám, ale má mysl ano. Vidím do budoucna, ale jen věci které jsou pro mě špatné, třeba že někdo z mého okolí umře, nebo ho ztratím. Pak mám schopnost, kterou mám už v rozenou...
Umím udělat iluzi sama sebe. Jsem totiž dcera Boha Lokiho, bohužel. Nikdy jsem ho nepoznala a ani nechci. Opustil nás když jsem byla ještě malá, ale věděl o mně, takže proč mě nemůže zachránit? Jak to tátové dělávají. Čekám tu sedm let až mě zachrání, jenže já už tolik času nemám. Plánuju útěk. Nechci tu už trčet. Je mi jen třináct, ale jsem silnější než všichni, co tu jsou. Dnes je pondělí a já chci pryč ve středu.

Dočkala jsem se. Dnes je den kdy se dostanu na svobodu. Mám plán takový, že to tu všechno zapálím. Až někdo odemkne moji klec, tak mu zlomím vaz a pak už to tady bude jen hořet.

Konečně přišel. Rychle odemykal klec, pak mě vzal za vlasy a praštil mě silnou ranou do břicha, ale já mu ránu opětovala zlomeným vazem. Nestihl ani nic říct ostatním, ale v tu chvíli mě viděl jeden ze strážních. Začal svolávat ostatní, ale bylo pozdě byla jsem rychlejší a už všude byly plameny. Když jsem odcházela viděla jsem Winter Soldiera jak sedí ve větší kleci. ,,Hej ty tam! Pusť mě odsuď!" ale já jsem šla dál a nechala je tam všechny umřít.

Jediná vzpomínka na tohle místo, byla moje levá ruka na předloktí, kam mi vypálili znak Hydry.

Tak jo jsme na konci první kapitoli🙈určitě zanech komentář🔥 budu ráda za hlasy🌻zatím

Avengers: Kill-WomanKde žijí příběhy. Začni objevovat