24 perníčků

1. prosince

,,Tak to v žádném případě!! Už nejsem nějaký malý děcko, abys mi říkal co mám a nemám dělat!! Rozhoduju si za sebe sám!"
Blonďák vypadal hodně vytočeně, nikdo by se mu nechtěl připlést do cesty.
Jeho zelené oči plné nenávisti připomínaly barvou jed.
,,Navíc, sám víš jak nenávidím tyhle odporný svátky, nebudu ještě přispívat na jejich oslavě!!"
Křičel na muže, který stál na schodech a neprojevoval sebemenší zájem. Jen si povzdechl a dál mlčel, bolelo ho sledovat jak z jeho syna vyrůstá grázl a ničema, od smrti jeho matky to s ním šlo od desíti k pěti.
,,Adriene, ty tvé potulky jsem ještě akceptoval, ale tvůj mizerný výkon ve tvém studiu a dnešní ječení na chudáka Nathalie je na mne už příliš. Dávám ti tedy na výběr, buď ti zakážu chodit ven, budeš mít večerku v deset, zákaz vycházení z domu, pokud nejdeš do školy, žádní přátelé dokud se tvůj průměr nezlepší, a nebo teď budeš měsíc trpět, prospěješ městu tím, že se zapojíš do té veřejně prospěšné činnosti a pak si zas dělej co chceš, ale i tak chci po tobě zlepšení ve škole."
Blonďák znuděn poslouchal jeho monolog a ke konci přivřel  podezřívavě oči.
,,Takže mi tu chceš říct, že mám buď do odvolání domácí vězení nebo mám měsíc otročit s nějakýma bídákama?" Rozhodil naštvaně rukama.
Jeho otec mlčel.
,,Udělals to fakt chytře, protože víš jak se rozhodnu." Hleděl na něho tak naštvaným pohledem, že by mohl lámat skály.
Gabriel se pro sebe usmál.
,,Věděl jsem, že budeš pro jednou moudrý, určitě to nebude tak hrozné. Stejně by sis měl najít i přátele, kteří tě netáhnou ke dnu."
,,Jdi se bodnout, nenávidím tě." Otočil se a chystal se zmizet.
,,Kampak máš namířeno mladý muži?" Otcův hlas mu v jeho uších zněl povýšeně, nejradši by mu jednu vrazil.
,,Ven, užít si ještě nějaký volno."
,,Zapomněl jsi kolikátého dnes je?"
Adrien měl co dělat, aby si nevyškrábl oči z důlků.
,,Ne! Tohle po mně nemůžeš chtít, nemůžu chodit třeba ob den?"
Gabriel byl neústupný.
Adrien jen něco nelichotivého zamručel.
,,Kdy tam mám být a kam mám vůbec jít?"
,,Konečně začínáš k věcem přistupovat pořádně, je to na La Place que je connais."
Povzdechl si, od jejich vily to byl tak kilometr, to do té doby zmrzne.
,,A v kolik tam mám být?"
Jeho otec se podíval na hodinky.
,,Asi tak za čtyři minuty."
Adrien zakřičel přes celý dům.
,,Už jsem říkal, že tě nenávidím, že?"
Rychle si vzal kabát, boty, čepici a vyběhl z domu.

Samozřejmě, že přišel pozdě, nějaký malý podstaditý děda tam něco vysvětloval. Adriene přišel zrovna ve chvíli, kdy se všichni začali rozcházet.
,,No tyvole!! Mladej Agreste přišel!" Otočil se za hlasem a spatřil svého starého spolužáka.
,,Nazdar Kime, copak, jdeš se učit píct perníčky?" Škodolibě se zasmáli.
,,Děláš jako bys mě neznal, to spíš na ten perník mě užije." Zasmáli se a plácli si.
,,Takže, víš co tu máme dělat?" Zhoupnul se na patách Adrien.
,,Klid, mám to vymyšlený, budeme dělat, že je neznáme, poflakovat se okolo a-" nechal větu volně viset ve vzduchu. Otevřel kapsu a ukázal Adrienovi placatku s nějakým alkoholem.
,,A ještě mám dvě."
Pro Adriena to znamenalo víc zábavy, méně práce. Nejlepší na tom bylo, že si jeho otec myslel, že dělá něco pro město a on mezitím popíjel s Kimem vodku.

Pravá zábava začala až když se chlapci začali koulovat, sněžilo a oba byli lehce v náladě.
,,Ty hajzle!!" Zakřičel Adrien a hodil po Kimovi obrovskou kouli, to už ale na něj letěla další.
Trefila Adriena do nosu až se svalil na záda.
,,Aaa, shiit!!" Zakřičel a držel se za nos.
Kim o pár metrů dál dostál záchvat smíchu.
,,Co se to tady děje, vy neřádi?!" Zakřičel ten malý chlapík, pořadatel. Stál nedaleko od nich s krabicích plnou světýlek, vedle něj stála dívka v růžové čepici a se stejnou krabicí v ruce. Ten trpaslík se mračil. Na jeho velikost byl až překvapivě hlasitý a šla z něj hrůza.
,,Co se staráte?!" Začal hned Kim.
Adrien byl zticha, v nose mu podivně pulzovalo.
,,Pan Le Chien a Agreste, že? Pokud se nemýlím jste tu oba za trest. Vaše přítomnost je však trestem spíš pro mne. Je vám něco, pane Agreste?"
Adrien se zvedl na rukách a koukal do sněhu, vypadalo to, že bude zvracet.
,,Jsem v pořádku." Zasýpal potichu.
,,Zvedněte hlavu."
Když uviděli Adrienův zkrvavený obličej, uhnuli pohledem a dívka nápadně zbledla.
,,No nic, tohle by nedělalo dobrotu. Pane Le Chiene, budu vás muset požádat, abyste odešel, nejste tu dále vítán." Mračil se na Kima pořadatel.
Ten se jen vrávoravě zvedl ze země, oprášil ze sebe sníh a s pohrdavým úšklebkem odešel.
,,Co se týče vás, pane Agreste, máte ode mne podmínku, jsem domluvený s vaším otcem, ještě jednou se bude něco podobného opakovat a letíte." Ukázal rukou pryč.
Adrien jen přikývl a snažil se zastavit krev, která mu pořád tekla z nosu.
,,Prosím tě, děvče. Dej na něj pozor, pomož mu zastavit tu krev. Stěžovala sis, že nepřišla tvoje kamarádka do dvojice? Tak teď už partnera máš." A se spokojeným úsměvem odešel.

Ti dva mlčeli, nakonec vytáhla dívka kapesník a podala jej Adrienovi, který ho beze slova přijal.
Pak nabrala do sáčku sníh a zauzlovala.
,,Ehh, můžu ti to dát za krk? Přestane to rychleji." Měla až moc pisklavý hlas, vlasy měla zapletené do dvou culíků, působila hodně dětinsky.
Adrien pokrčil rameny, bylo mu to úplně jedno, on se jen modlil ať už dnešní den skončí.
,,Ty tu jsi nedobrovolně?" Zeptala se po chvíli ticha. Seděli spolu ma lavičce a slepě koukali před sebe. Blonďák by byl radši kdyby vůbec nepromluvila.
,,Hmm."
,,Aha, já sem chodím asi od svých osmi let, je to super na to si zkrátit čekání na Vánoce."
Pokrčil rameny, jediné co chtěl bylo, aby zmlkla. Snažil se jí co nejvíc dát najevo, že nemá o její řeči zájem.
Otočila se k němu čelem a natáhla k němu ruku.
,,Jsem Marinette."

Zdravím všechny své staré i nové čtenáře 😊♥ vítejte u vánočního příběhu!!

Ano, stále jsem nenapsala konec podzimní mlhy a ano, vydávám to pozdě (btw 2.12. 0:20) 😂😂 hopla..
No, nevadí, hlavní je, že jsme se dočkali, no ne?

Zanechte komentář jak se vám to zatím líbí, budu opravdu ráda 😊♥🎄
Jinak, líbí se vám cover? Já jsme z něj úplně nadšená!!👑😱♥

Mimochodem, jak mnozí z vás již četli na mé zdi, tenhle příběh bude trošku netradiční 😊😏 máte totiž možnost se do něj nepatrně zapojit, ale trošku jinak než bylo v Podzimní mlze. Jde o to, že pár kapitol před koncem se vás zeptám, kdo se bude chtít zúčastnit.

Šlo by o to, že ten kdo by napsal, by musel napsat konec, tak jak si myslí jak to skončí, ale já bych vás trošku nasměrovala. Např. Čtenář A napíše zamilovaný konec, čtenář B napíše otevřený, čtenář C napíše dojemný atd. Chápete? Asi jo 😊😂

Co si o tm myslíte, zapojíte se?

To prozatím všechno♥🎄👑 užijte neděli!!