24 perníčků

22. prosince

Dnešek byl posledním dnem, kdy Marinette chtěla přijít na dobročinnou akci. Měla z toho smíšené pocity. Na jednu stranu byla ráda, uběhlo to rychle, našla si nové přátele a celkově za ten necelý měsíc měla tolik zážitků. Ale pak tu byly důvody proč se jí končit nechtělo a všechny ty důvody obsahovaly Adriena Agresta.
S těžkým srdcem si musela přiznat, že mezi nimi nic nebylo. Možná ji párkrát políbil, tančil s ní, smál se s ní, objímal ji zaplatil za ni snídani, ale tím to končilo. Nestal se z nich pár, ačkoliv si to Marinette moc přála.

Nyní čekala pod vánočním stromečkem na náměstí a nemohla se dočkat až ho uvidí. Adrien však nepřicházel, už měl půl hodiny zpoždění a stále nikde.
Marinette váhala jestli se dnes nemá na celou akci vykašlat a přijít až zítra. Pomalu na náměstí mrzla a kdyby neposkakovala, už by z ní byl rampouch.

Pan Dergler ji poslal domů, nálada jí kvůli tomu klesla. Přála si, aby poslední den na dobročinné akci byl skvělý, plný zábavy a možná něžných polibků, ale nic z toho se nestalo.
Pracovala sama, vůbec jí to nešlo tak jako obyčejně. Motala se od k ničeho k ničemu a pomalu zjišťovala, že naplní její práce tady byl vlastně čas strávený s Adrienem. Povzdechla si a se slzami v očích se rozhodla jít domů, už ji tu vlastně nic nedrželo.

Byla to až děsivá shoda náhod, procházela zrovna zkratkou, úzkou uličkou, která vedla přes park rovnou k ní domů.
Když v tom uslyšela Adrienův hlas, jako tehdy v parku jí to přišlo jako halucinace, ale jeho zlaté vlasy se nedaly přehlédnout. Stála tam uprostřed uličky jako opařená, nemohla mluvit, hýbat se a pomalu ani dýchat.
,,A-adriene?" Bylo to jediné, co dokázala říct. Byla úplně ochromená, že zapomněla na svět okolo.
Jejich pohledy se střetly, v tom jejím se začínala objevovat bolest, v blonďákově pohledu byl zmatek.

Marinette viděla všechno, flašky vína, které se válely na zemi, několik holek, které se k Adrienovi laškovně nakláněly a zřejmě to nejhorší, kluky, které by poznala kdekoliv na světě. Naproti Adrienovi stál Nathaniel, Luka, Nino a Kim, všichni už jemně přiopilí.
Marinette nevěřícně vrtěla hlavou, snažila se vzdorovat tomu, co viděla.
,,Ne.." šeptala si pro sebe. Pořád tomu nemohla uvěřit.

Rozběhla se pryč, nemohla se na to zklamání koukat ani o chvíli déle. Nevěděla co je horší, zda-li to, že se na ni Adrien vykašlal, aby mohl popíjet nebo to, že pil s nějakými místními lehkými děvami nebo skutečnost, že se v klidu přátelil s kluky, kteří se ji snažili využít. Nesnažila se zastavit slzy, věděla, že na ně má právo, že má právo se na Adriena už nikdy nepodívaz, což bylo těžké, když jeho andělský obličej zdobil snad každý druhý billboard v Paříži.

,,Marinette!!" Slyšela za sebou zoufalý hlas toho zrádce, jen zrychlila, aby nemusela té bolesti čelit tváří v tvář.
,,Prosím, Mari, stůj!! Můžu to vysvětlit!!" Zněl zadýchaně, ale Marinette by ani ve snu nenapadlo zastavit. Na to ji jeho zrada zasáhla až moc hluboko. Vykašlal se na ni, to bylo to správné. Marinette věřila, že by z nich mohlo být něco víc, ach ta naivita.

Zatočila ostře doleva a přes silnici vběhla do parku, už byla skoro doma, to by se jí však nemohlo do cesty přimotat dítě. V návalu paniky rychle uhnula a mimo cestu uklouzla po náledí a přímo do sněhové hromady. I ta pro ni byla lepší realitou než obličej blonďatého chlapce, který trpělivě čekal než se zvedne z hromady sněhu, což neměla v plánu.
,,Jsi v pořádku?!" Zněl ustaraně a zadýchaně.
Se zlostí v očích se na něj koukla, snažila se, aby z jejího pohledu šlehaly blesky, nebo alespoň plameny.
Gentlemansky jí podal ruku, ale Marinette by si zrovna v tuhle chvíli radši onu ruku zlomila než aby musela trpět lidský kontakt s tím zrádcem.
,,Vypadám v pohodě?!" Adrien byl lehce napitý a hrubou narážku v jejím hlase nepochopil.
,,No, máš obličej trochu od sněhu, ale jinak dobrý, ne?" Jak jen mohl dělat, že se nic nestalo? To bylo pro Mari záhadou.
,,Vůbec na mě nemluv." Otřepala si sníh z kalhot a otočila se k blonďákovi zády, nepotřebovala, aby viděl její zklamaný výraz ve tváři.
,,Co ti zas přeletělo přes nos?" Díky vlivu alkoholu to znělo trochu víc naštvaně, než měl v plánu.
Marinette se na něj s trhnutím otočila až jí vlasy létaly kolem.
,,Co?! Ty se ještě budeš takhle ptát?!?! Co mi třeba napsat, hmm? Že dnes nepřijdeš?! Alespoň jsem tam nemusela hodinu mrznout v naději, že se na mě rozmazlený pařížský model nevykašlal!!"
Při každém jejím slovu sebou trhnul.
,,Jo, tohle. Já si myslel, že včerejšek byl poslední, netušil jsem, že to je ještě dneska. Navíc jsem potkal Kima, to je můj kámoš, kterej tam se mnou byl první den."
,,Ty už radši nemysli, vlastně jseš mi úplně ukradenej." Založila si ruce na prsou a snažila se působit silně. Její hrané sebevědomí se však rozpadlo jak domeček z karet.
,,Vždyť mě máš ráda, to nemůžeš změnit." Zamrkal na ni, štvalo ji jak si je přehnaně jistý svým postavením.
,,Jenže i já mám svoje meze, Adriene. A ty jsi je vysoce překročil. Nejen, že jsi mi alespoň mohl dát vědět, opil jsi se jak to prase, flirtuješ tam s kdejakou děvkou, ale dokonce se i bavíš s kluky, který jsi pátého prosince zmlátil, protože ti byli víc lhostejní než já!!" Utřela si slzy rukávem a obrátila se k němu zady, aby mohla dál pokračovat v cestě.
,,Marinette!! Já nevěděl, že se tě to tak dotkne. Jinak bych přišel, prosím!!"
,,Ne, Adriene. Myslím si, že jsme zase na začátku. Přijde mi, že to co jsme tři týdny budovali se zřítilo tímhle dnem. Už tě zase neznám, Adriene Agreste a to jsi mi na pár dní dal tu čest a ukázal mi tvoji hezkou, milou a laskavou tvář. Teď je to jen prach a popel." Mávla rukou na znamení konce rozhovoru.
,,Marinette, prosím!! Teď si uvědomuju jak jsem to zpackal! Jsem kretén! Nechci o tebe znovu přijít, nemůžeš si jen tak odejít z mého života, už minulé jsem to nezvládal, prosím!! Dej mi druhou šanci."
Zastavila, ale už se k němu neobrátila čelem, ta slova, při kterých Adriena zamrazilo, prohodila jen tak přes rameno.
,,Dala jsem ti druhou šanci, to bylo výjimečně. Myslím si, že mě znáš dost dlouho, že víš, že já třetí šance nedávám."

Dva dny do Vánoc!!🙃🎄
Asi se jdu schovat někam pod postel..

No, děkuju všem, kteří se přihlásili to alternativního konce♥😊 jste lásky👼 někdy během zítřka vám napíšu, jaký konec od vás chci👑
Stále se muzete přihlásit!!

Btw, nejsem si jistá zítřejší kapitolou, protože prosedím celý den v autě🙃 pomoc..😐👌

No nic😅 asi jsem ráda, že jsem teď od vás tak daleko😂😏