24 perníčků

[romantický konec]

Musela jsem odejít. 

Čapla jsem Hannie a běžela pryč. Tak moc mě zklamal, ale přesto má druhá část mu chtěla odpustit.. 

Rodiče si Hannie vyzvedli kolem 8-mé večer a já se konečne mohla schoulit v posteli a upadnout do bezesné noci doprovázené hromadou mých slz. 
Bože Adriene.. Cos to udělal.

Nenáviděl jsem se za to.. A nejhorší je že jsem nevěděl jak to napravit.

Ležel jsem dlouhé hodiny a přemýšlel. Jak udělat aby mi Marinette, kterou miluji odpustila? Moment, co jsem to teď řekl?..

Bože já kretén! Že mi to nedošlo dřív! Miloval jsem Marrinette!! 

Teď už jsem přesně věděl co mám udělat. Rozběhl jsem se do kuchyně a strávil tam celou noc.

Vánoční ráno. Nálada na bodu nula. Marinette se nic nechtělo. Ani pomáhat mamce s vařením, koukat se na pohádky, jíst cukroví. Nic.

Přežila takhle celý den v posteli neschopná ani přemýšlet. Jediné co zaregistovala bylo že už se setmělo. 5 hodin. Hmm.. Mám hodinu do štědrovečerní večeře.

Neochotně jsem se zvedla z postele a chtěla se jít trošku upravit. Když v tom mi někdo zaklepal na balkonové okno..

Vyšla jsem ven, stál tam on.. V očích smutný výraz a v ruce držel krabici zabalenou v rudém papíru se stříbrnými vločkami. 

Vzhlédl.

,Marinette, vím že jsem tě zklamal, ale prosím tě, prosím tě na kolenou, jen si mě vyslechni a pak mě klidně pošli do háje.. Jen mě teď prosím poslouchej. "

,,Ach jo." Přikývla jsem.

,,Mari, když jsi mě poznala, byl jsem totální troska bez chuti do života, arogantní znuděnej debil, kterej chtěl žít v koutě a na vše si akorát stěžovat.. Ale pak si přišla ty. A i když jsem se choval jako debil, nikdy si to nevzdala.. Jsi tak silný a nádherný člověk že ani nechápu jak jsem k tobě někdy mohl být nepříjemný. Otevřela jsi mi oči a utišila mou bolest.. Tolik let jsem se v tom topil, a ty pak příjdeš a za pár dní mě vyléčíš.. Jsi neskutečná Marinette.. A já se ti strašně omlouvám. Nikdy bych ti už takhle neublížil, protože ty jsi to nejvíc co mě v životě potkalo.. I kdyby to mělo trvat několik let, mohla bys mi prosím někdy odpustit?"

Jeho vyznání mě zasáhlo u srdce.

Tak upřímné od někoho jako je on. 

Mé srdce tlouklo tak rychle že jsem možná sváděla bitvu s infarktem.

,,Adriene, já, já nevím..." Chtěla jsem začít, ale zvedl ruku aby mě utišil.

,,Než cokoliv řekneš, mohla by sis ode mne vzít tohle?"

Podával mi krabici.

,,To je pro mě? Od tebe?" Vyhrkla jsem s vykulenýma očima.

,,Ano, Mari, pro tebe." usmál se, tak jak umí jen on.

Vzala jsem si dárek a rozbalila ho.

Nechápavě jsem se na něj podívala.

,,To je za každý den Mari, za každý den, co jsi mi dovolila se do tebe zamilovat," usmíval se a oči mu svítily.

,,Za-zamilovat?" Vykoktala jsem.

,,Ano Mari. Zamiloval jsem se do tebe, jen mi chvíli trvalo než mi to doš-."

Skočila jsem mu kolem krku a políbila ho. Nechtěla jsem už nic slyšet. Jako kdybych zapomněla, že mi ublížil. Nic v tuhle chvíli nebylo více než ten pitomej zelenookej blondák, kterej mě miluje. 

Nebyla v tom logika.. Byla to prostě láska.. 

___________________________________

Přimáčkl mě k sobě blíže až mi z ruky vypadl dárek od něj.

V té krabici bylo 24 nádherných vánočních perníčku. 

Roztomilá kapitolka od JollyTMills 😊♥ tak co? Kdo z vás ma cukrovku?

Taky je to snad první kptl v ich formě👌🤔 co víc vyhovuje vám? 😏😘 já jak kdy, když mi jde o děj, er forma, ale když o pocity, jasně ich.. 😅