24 perníčků

6. prosince

Dnešek byl zvláštní, Adrienovi to došlo asi kolem poledne.
Bylo totiž ticho, Marinette byla podivně zamlklá, i když pro její mlčení měl pochopení a pokaždé když mluvila tak si přál ať už konečně přestane, teď chtěl slyšet její hlas.
Byl ze sebe zmatený, to co měl, nechtěl a co ztratil, po tom toužil.

Dnes dostali za úkol vařit punč, práce to byla jednoduchá, byli zavření v teple a co čtvrthodinu k nim přicházeli jejich parťáci, aby si doplnili. Na ně prodej punče, čaje, svěřeného vína, dětského punče a horké čokolády vyjde jindy.

Adrien se začínal cítit nesvůj, ve vzduchu bylo znát napětí, to ticho bylo horší než Marinettino neustálé brebentění, začínal šílet.
Když do dětského punče omylem vylil půl flašky rumu, všeho nechal a šel si na chvíli sednout. Hlavu si dal do dlaní a snažil se všechno rozdýchávat, nenáviděl ticho.
,,Tak už něco řekni." Řekl bez zábran, musel ze sebe něco dostat jinak by hrozilo, že všechna ta nevyřčená slova v něm vybuchnou.
Marinette se na něj otočila, její tvář nezdobil žádný úsměv a v očích jí chyběla jiskra.
,,Už chápu proč si vždycky tak stěžuješ na svůj spánek a jseš tak otravnej. Vůbec jsem nemohla spát." Promnula si oči a Adrien spatřil černé kruhy pod očima.
Trošku ho to zasáhlo, přeci jen, už si nějak zvykl na ten standard, že je Marinette ta veselejší z nich dvou.
,,Je to kvůli tomu včerejšku?" Měl uvnitř sebe takový pocit, že je to pravda.
Neodpověděla, k jejímu štěstí zrovna do dveří přišla nějaká zrzka s prázdnou nádobou.
,,Došel čaj a dětský punč."
Adrien se bezmyšlenkovitě chopil celého hrnce a vlil to do jedné z těch velkých nádob.
Následně vylil čaj do druhé nádoby a pomohl to zrzce odnést jako pravý gentleman a taky proto, že ho o to požádala.

Když se vrátil, držel se za záda.
,,Když jsou ty velký plechovky naplněný, váží tak tunu." Neodpustil si.
,,Kde jsme to skončili? Jo! Proč jsi dneska taková zamlklá, je to kvůli včerejšku, že?"
Dlouh mlčela a radši se věnovala krájení pomerančů.
,,Adriene, prosím, nerozebírejme to už." Řekla hodně potichu, skoro ji neslyšel.
Pokrčil rameny a snažil se o to už dál nezajímat, ale z nějakého důvodu to nešlo. Pořád musel Mari propalovat pohledem.
,,Kdyby jsi si stejně chtěla promlu-"
,,Drž už hubu, prosím!! Já se tu snažím pracovat! Nechci na tebe křičet, ale copak nevidíš jak mi je?! Jsem unavená, vyčerpaná a zrovna teď se nechci bavit. Pořád si stěžuješ, že moc mluvím, tak teď máš konečně ticho!! Měl bys být spokojenej, tak se přestaň na něco pořád vyptávat!! Flegmatickej Adrien mi lezl na nervy, ale teď vidím, že starostlivej Adrien je tisíckrát horší."
Konečně to vypadalo, že se uvolnila, splaskla jako obrovská bublina stresu. Adrien si všiml, že se celá třese, párkrát jí sjela ruka s nožem až š nakonec řízla do paláce.
,,Tak a dost! Ty si tady sedni, já to dokrájím, klidně se trochu prospi neví něco, snaž se si vyčistit hlavu, pak si popovídáme."
Už už chtěla odporovat, ale rychle ji zastavil. Pak společně našli náplasti a Marinette si tak mohla zalepit svůj úraz.

Během toho, co si vyměnili role, přišla zrzka ještě dvakrát pro doplnění zásob.
Mezi Adrienem a Marinette nepadlo ani slovo.

Pak měli konečně hotovo, blonďák začínal být poněkud nervózní, protože nikdy nikoho neuklidňoval, navíc neznal Marinette ani týden.
Sednul si vedle ní na studenou plastovou židli a čekal až začne, nestalo se.
,,Řekla jsi to doma?"
Chvíli bylo ticho, pak zavrtěla hlavou.
,,Mám to jít nahlásit na policii, nebo to tvé rodině říct sám?"
Zase jen zavrtěla hlavou.
,,Chceš si o tom se mnou ještě nějak promluvit, jako nejsem psychiatr, ale klidně ti budu za hodinu těch padesát euro účtovat."
Ta věta jí na tváři vykouzlila malý úsměv, i to byl pokrok.
,,Promiň, že jsem na tebe křičela." Skoro ji neslyšel, mluvila potichu.
,,Dáš je horkou čokoládu na nervy?" Nabídl jí obrovský hrnek se šlehačkou, vděčně jej přijala a ochutnala.
,,Argh! Co to je?!" Adrien se samolibě usmál.
,,Moje specialita, napůl čokoláda napůl rum a šlehačka."
,,Jsi pako." Ale viděl jí na očích, že jí to zlepšilo náladu. Znovu se napila.
,,Díky, že se mi snažíš zlepšovat náladu."
Místo odpovědi se napil své speciality.

,,Myslím si, že mám problém."
,,Co jsi zas provedl?"
,,Ehh, když tady bylo to ticho, úplně jsem z toho šílel a myslím si, že jsem do dětskýho punče nalil půl flašky rumu."
Marinette vyvalila oči a pak dostala takový záchvat smíchu, že se museli splašit holuby až na druhém konci Paříže.

,,Je od tebe milý, že mě chceš rozveselit."
Odfrkl si vlasy z čela.
,,Hmm, možná, mysli si co chceš, ale role otravnýho a věčně špatně naladěnýho parťáka je už obsazená."
Založil si ruce na prsou a tvářil se jakoby nic, ale tentokrát ho Marinette prokoukla. Jen chtěl před ní vypadat sebejistě, ale teď mu viděla až do nitra. Měl o ni strach a to ji potěšilo a dodalo sebevědomí.
Natáhla ae k němu a objala ho, ze začátku byl překvapený, ale pak ji opatrně objal nazpátek.
,,Whoa?! To jsem nečekal."
Řekl jen překvapeně a pak zmlknul, přeci jen byl rád.

Zítra je pátek!!! Eej!!
😱👌
Omlouvám se, že je tahle kapitola kratší 😅😅 není mi dvakrát dobře🙃😞
Takže jdu hned spát..😊♥

Adrien nám trošku měkne lidi😏😏 však ono ještě přituhne😘

A chtěla bych popřát SabikM k narozeninám😱♥😊 včera jsi se zmínila v komentáři tak snad jsem to nějak nepopletla😅👑

No nic, zase zítra😘😏