24 perníčků

[překvapivý konec]

Marinette popadla Hannie za ruku a rázným krokem a slzami v očích odešla pryč. Adrien váhal zda jít za ní, ale nakonec zůstal pouze stát na místě s nekonečným proudem slz.

Adrien procházel parkem. Už to byla asi čtyři kolečka, co prošel, ale to vůbec nevnímal.
Moc dobře věděl, že tohle pokazil a jen tak to nenapraví, jestli vůbec.
„Do hajzlu...Tohle se nemělo stát! Do pr-“
„Slovník, mladý muži.“ Ozvalo se za Adrienem, který sebou okamžitě trhl a rychle se otočil, aby spatřil jakéhosi staříka velmi VELMI malého vzrůstu.
„Em, omlouvám se?“
„Si myslím, mladý muži. Taková slova bys neměl říkat.“
„....“
„Máš deprese? Teenageři v tomto věku si furt stěžují na deprese.“
Adrienovi ten stařík z nějakého důvodu lezl na nervy.
„Co? Ne! Nemám žádný deprese. Jen jsem si to pokazil u holky.“
„Ó chlapče, o tom bych ti mohl vyprávět.“
To bylo něco, co Adrien rozhodně nechtěl, ale k jeho smůle se mu nepodařilo zdrhnout dřív než stařík začal vyprávět.
Adrien ani nevěděl kolik minut už uběhlo, ale taková půl hodina to určitě byla.
„...a tak jsme teď šťastně spolu.“
„Takže mi říkáte, abych za ní šel a prosil ji o další šanci a slíbím jí, že tentokrát už to nezpackám?“
„Ano, synku, přesně tak.“
„Co když mi jí nedá? Sama to řekla. Třetí šance nedává. Zvoral jsem to a už to nenapravím.“
„Nesmíš to vzdát. Jestli ji máš rád, jdi za ní! Udělej cokoliv, abys ji získal zpátky! Ale musíš se rozhodnout teď jinak už bude moc pozdě.“
„Asi máte pravdu....“
„Já vždycky chlapče....“
„Tak já půjdu a-“ Už se chystal odejít, když ho přerušil hlas onoho staršího muže.
„Mladý muži, dnešní zlatý rady nejsou zadarmo. Otevři peněženku, zlatá modelko, stejně ji máš až nechutně plnou!“
Adrien vykulil oči, ale radši bez řečí dal nějaký eura staříkovi.
„Tak se mějte.“
„Ty taky. Mistr Fu dává zlaté rady. Určitě to zvládneš, mladíku!“

Adrien běžel ulicemi Paříže jak ztracený turista a všude hledal modrovlasou dívku.
„Tohle hlavně nesmíš posrat, Adriene!“
Pomalu už to chtěl vzdát, ale po nějaké době spatřil dívku, kterou hledal, v pekárně, jak sedí s Hannie na klíně a jí nějaký dezert.
„Tak jo, Adriene, nebuď srab a hlavně nebuď pako!“
Hluboce se nadechl a vstoupil do pekárny.
Marinette po něm hodila nenávistný pohled, který jasně dával najevo, že ho tady nechce.
Adrien s nejistým krokem došel k dívce a sedl si naproti.
„Mari, já vím, že nechceš slyšet další omluvu a že jsem to zpackal. Podívej, vážně se omlouvám. Nezasloužíš si někoho jako jsem já, máš na lepší, ale přesto doufám, že mi nějakým způsobem dokážeš odpustit...“
Marinette silně přemýšlela jestli má dál sedět a posluchat Adriena, jak se snaží omluvit nebo se zvednout a i s Hannie odejít.
„Marinette ti odpouští! Že jo, Marinette? Prosím řekni ano!“ křikla malá Hannie s nadějí v hlase.
„Je mi líto, Hannie, ale nemůžu Adrienovi hned jen tak odpustit.“
Hannie smutně svěsila hlavu.
„Adriene, je mi to líto, teda vlastně není, ale neodpustím ti.“
„Marinette, koukej já vím, že jsem to pokazil a to dost, ale fakt mě to mrzí! Udělám všechno jen, abys mi odpustila! Jsi výjimečná! Výjimečná pro mě.... Udělala jsi z nafoukaného kluka znuděnýho životem, co nesnášel Vánoce, kluka co Vánoce začal mít rád a není už znuděný životem jako kdysi býval... Prosím, Mari. Poslední šanci!“
Marinette si nakonec po chvíli přemýšlení povzdechla.
„Dobrá, Adriene.... poslední šance!“
„Díky, Marinette, díky!“ Adrien už jí chtěl dát pusu, ale Marinette ho zastavila.
„Žadná pusa. Kamarádi si pusy nedávají jen tak.“
Adrien nemohl uvěřit vlastním uším.
„Cože? M-Mari....“
„Jsi jenom kamarád, Adriene.“

Poděkujte DragaMaraka za povedený konec (já se u těch posledních několika řádků strašně nasmála😂) protože tohle bylo opravdu nečekané..
♥

Od pár z vás mi už konce přišly, tak uvidím jestli to pošlou ti, co slíbili nebo ne😂
Samozřejmě máte ještě nějakých 24 hodin🤔😘 tak přeju hodně štěstí 😊

JO! a prosím vás, podepisujte se mi pod ty maily😅 nejsem Sherlock.. Děkuju moc